Každý, kdo si myslel, že se Valné shromáždění OSN v New Yorku může stát vhodnou příležitostí k tomu, aby si Donald Trump „vyříkal“ problémy s představiteli Íránu, musel být hodně zklamán. Americký prezident se (po předchozí „poradě“ s izraelským premiérem) ve svém prvním projevu na této „scéně“ – kromě obligátních pohrůžek Severní Koreji – jako by reinkarnoval do George W. Bushe a všech amerických „neokonů“ a opětovně tvrdě napadl jadernou smlouvu s Íránem, přičemž Teherán označil za hlavního sponzora snad všech teroristů. Je příznačné, že Trumpova velká slova o íránském napojení na světový terorismus nelze v praxi nijak doložit, nebo lépe, že lze dokázat pravý opak. A je příznačné, že skuteční (například saúdští) sponzoři islamistických teroristů zůstali v jeho projevu „mimo“.

Ale o hodnotě slov nejvyšších činitelů Západu nemá v posledních deseti dvaceti letech vůbec smysl přemýšlet. Tedy, s výjimkou Američanů, kteří musejí přežívat ve válečnickém systému, v němž jsou stovky miliard dolarů na válčení, ale nikoli na ty nejobyčejnější domácí sociální programy. Z tohoto pohledu se nově zrozený Trump-hrozič dokonale vzdálil od svého hesla „Amerika především“. Jako kdyby ani nemluvil před zástupci celého světa, ale snažil se bombastickým a místy nesmyslným projevem udělat radost jen domácím (a vesměs židovským) neokonzervativcům a vojenskoprůmyslovému komplexu. Americký prezident v projevu 21krát zmínil pojem „svrchovanost“ a tvrdil, že „Amerika neusiluje o to, aby vnucovala jiným svůj způsob života, ale spíše ponechává možnost, aby zářila jako příklad pro všechny ostatní“. Tento realismus – a podle všeho i důkaz Trumpova pokračujícího odmítání globalizace --v přístupu k tomu, jak se ostatní národy rozhodly samy sobě vládnout, se ovšem nevztahuje na Írán, Venezuelu, Kubu a Severní Koreu. A zhruba desetina projevu byla věnována Íránu. „Celý svět chápe, že dobří lidé Íránu chtějí změnu a že kromě ohromné vojenské síly USA se právě jich íránské vedení bojí nejvíc,“ prohlásil o íránském „vražedném režimu“ Trump, přičemž libanonský Hizballáh, s nímž americké jednotky v zásadě spolupracují, znovu označil za teroristickou organizaci. Izraelský premiér Netanjahu neskrýval nadšení…

Nicméně, většina „celého světa“ tento (vynucený?) Trumpův odklon“ od někdejších slibů vzájemné výhodné kooperace k vojenským pohrůžkám podle všeho očekával. V týdnu před jednáním VS OSN do Moskvy zaletěl íránský ministr zahraničí Mohammad Zaríf a přijal ho osobně Vladimir Putin. Téma bylo vcelku snadno předvídatelné – hrozba, že USA odstoupí od dva roky staré Obamovy jaderné smlouvy s Íránem. Trump smlouvu s Íránem kritizuje pravidelně, ale otázkou je, zda je třeba ho brát přespříliš vážně. Za osm měsíců ve funkci si už vysloužil aureolu nepředvídatelného a nespolehlivého. Během kampaně například sliboval, že ukončí šestnáct let trvající okupaci Afghánistánu, ale v praxi do té zničené země míří „donevidím“ další američtí vojáci, aniž by kdo vůbec tušil, jestli je Taliban vůbec porazitelný. A jeho nynější vystoupení na půdě OSN Zaríf označil za „ignorantský a nenávistný projev ze středověku, který nestojí za komentář“.