Všechno prý bylo připraveno už dávno – oddíly syrské opozice a turecké letectvo měly zaútočit na syrský příhraniční Džarábulus a americké letectvo jim mělo poskytovat podporu. A poté, co měl být Džarálubus osvobozen od Daeše, mělo být město a jeho okolí vyhlášeno za „bezpečnou zónu“ pro různé protiasadovské džihádisty podporované z Turecka, Západu či Perského zálivu. Plán operace předložili loni v půli listopadu Vladimiru Putinovi, když přijel na summit G20 do Antalije, který prý prohlásil: „Nebudeme k tomu mlčet a zareagujeme, ale nebudeme tomu dávat větší význam.“ Už stačilo jen zmáčknout knoflík. O pár dní později ale Turecko sestřelilo ruskou stíhačku, Ankara přišla o možnost vysílat své letectvo nad Sýrii, o pozemní operaci v Sýrii nemluvě. Jedinou možností byla palba z děl a houfnic přes hranici, do vzdálenosti jejich dostřelu.

Tak popisuje turecký deník Hurriyet původní zákulisí nynější pozemní ofenzívy do Džarábulusu. Jakmile totiž prý Ankara nyní, očividně znovu s vědomím Ruska (a tím i Damašku a dalších regionálních sil), zahájila dělostřeleckou palbu na Džarábulus v rukou Daeše a otevřela koridory pro „své“ syrské džihádisty, aby na město zaútočili z tureckého území, teroristé odpověděli sebevražedným masakrem na kurdské svatbě v tureckém Gaziantepu, který je považován za logistickou základnu Daeše na tureckém území. Této operaci přitom předcházelo turecké ostřelování Manbídže, odkud Spojenými státy podporované kurdské a arabské oddíly pod hlavičkou Syrských demokratických sil vytlačily (a z rozhodnutí kurdských velitelů svobodně vypustily) Daeš. Právě dobytí Manbídže přitom narazilo na dlouhodobé turecké stanovisko nikdy nedopustit aby Kurdové získali jakékoli území západně od Eufratu. Ankara tak – při zabíjení kurdských spojenců USA v Manbídži – opakovaně zmiňovala americké ujištění, že takový posun „v terénu“ nedopustí ani Washington.

Po atentátu v Gaziantepu nicméně Ankara už na nic nečekala a oznámila rozhodnutí „očistit“ syrské příhraničí od Daeše, ovšem současně a (především) od Kurdů. Po necelých 14 hodinách byl Džarábulus oficiálně „očištěn“ od Daeše, do oblasti přitom míří další turecké tanky.

Turecký útok na severu Sýrie souvisí s proměnou politiky Ankary vůči Sýrii – Erdogan oficiálně skoncoval s mantrou „Asad musí padnout“, což nastartovalo zcela nový běh událostí v regionu. Před zahájením ofenzívy proti Džarábulusu se v Ankaře zjevil tým z íránských tajných služeb, který podle všeho pomohl s posledními detaily útoku na syrské Kurdy, přičemž podle dostupných zpráv pak Íránci ještě před návratem do Teheránu zaletěli do Damašku, aby předali příslušné informace. Íránská média navíc tvrdí, že o víkendu do Damašku „tajně“ zajel i druhý muž turecké špionáže, aby celou operaci zkoordinoval, a turecký ministr zahraničí Mavlut Cavusoglu se pro změnu na pět hodin zastavil v Teheránu. Je příznačné, že se vše řeší osobně – zúčastněné strany očividně nevěří telefonům náchylným k americkým odposlechům. Čili, Turecko, Írán a Sýrie koordinují postup, jak společně zabránit nejen vzniku syrského (nebo jakéhokoli jiného) Kurdistánu, ale zasáhnout přímo i jádro americké politiky.

Amerického viceprezidenta Joa Bidena, který do Istanbulu přijel „žehlit“ vztahy po nedávném pokusu o převrat, tak uvítal mimo jiné titulek „Vítej v zemi chrabrých“, který jasně konstatoval, že se Erdogan nenechá ve svém protikurdském zápalu nijak zastavit. Bidenovi nezbylo než ujistil turecké vedení, že syrští Kurdové urychleně stáhnou na východní břeh Eufratu a opustí Manbídž. Washington tak byl donucen ustoupit Turkům (a částečně se k nim i připojit) jednoznačně na úkor „svých“ Kurdů, kteří ale na druhou stranu bojují v americkém „žoldu“ především a právě výměnou za slib své budoucí státnosti. Jaký bude mít tento krok dopad na další vývoj pro americké zájmy přímo na syrském bojišti, není zatím jasné, nicméně nelze vyloučit, že nejnovější turecký postup fakticky neguje strategii Pentagonu v Sýrii. (Ostatně, turecký útok na Kurdy v principu podpořilo i Německo, podle něhož je legitimní útočit na PKK, která v oblasti může působit a je i v Německu považována za teroristickou organizaci. V Německu aktuálně žije až 800 tisíc Kurdů.)