Syrská armáda se svými spojenci o víkendu vstoupila do východosyrského Dejrizoru, který byl uplynulé tři roky obklíčen Daešem a ačkoli boje ve městě stále pokračují, Bašár Asad i Vladimír Putin okamžitě gratulovali „ k osvobození města“, jehož asi 100 tisícům obyvatelům vzápětí začala proudit humanitární pomoc. Symboličnost blížící se porážky Daeše v jeho poslední syrské baště zdůraznil osobní účastí i syrský ministr obrany generál Fahd Džasím Frajdž. „Hra“ o budoucnost Sýrie tím ale samozřejmě nekončí.

Ve stejné době se v ruských médiích objevila informace, podle níž americké speciální oddíly z Dejrizoru těsně před příchodem syrské armády „evakuovaly“ asi dvacet velitelů Daeše. Je pozoruhodné, že samotní ruští analytici si tím ale nejsou jistí, nicméně se přiklánějí k tomu, že to spíš pravda bude. Pokud ano, podle Teheránu to znamená, že USA Daes spíš „manažují“, než likvidují, neboť lze podle všeho předpokládat, že budou polní velitelé Daeše, vesměs z řad někdejší rozpuštěné Saddámovy irácké armády, „převeleni na nové úkoly“, kupříkladu v Afghánistánu. Otázkou spíš ale zůstává, zda jsou podobné zvěsti stvrzením, že USA svou syrskou misi „balí“. Nasvědčovaly by tomu nejen komentáře v ruských médiích, ale třeba i nejnovější prohlášení Donalda Trumpa: „Co se týče Sýrie, kromě zabíjení (bojovníků) Islámského státu, tam skoro nemáme co dělat.“

Potíž bude nejspíš skryta v onom „skoro“. Poté, co byla s ruskou podporou osvobozena podstatná část Dejrizoru, totiž Američany podporovaná kurdská koalice Syrských demokratických sil (SDF) jako by „hodila za hlavu“ osvobozování „hlavního města Daeše“, Rakká, a zrychlila svůj postup severně od Dejrizoru. Fakticky tím byl odstartován „závod“ o to, kdo jako první obsadí tamní ropná pole ležící severně d města Majádín. Ropné pole Omar je největší v Sýrii a spolu s faktickou kontrolou nad celou oblastí východní Sýrie, která hraničí s Irákem, se stává významným „žolíkem“, neboť pro budoucí vyjednávání nabídne i kontrolu nad potenciální strategickou pozemní spojnicí mezi Damaškem a Teheránem. Syrská armáda s Rusy postupuje od západu, USA a Kurdové od východu a severu. Syrská armáda si s sebou do Dejrizoru rovnou přivezla ruské ženisty i pontony a lodě, aby mohla co nejrychleji překročit Eufrat, obě síly jsou si už nadohled, a tak začíná boj o čas.

Současně se ale zdá, že přímá konfrontace není příliš reálná, neboť USA s Ruskem nepřetržitě komunikují a projednávají nejnovější vývoj, zatímco Kurdové připouštějí, že mají zakázáno na syrskou armádu útočit. Lze to vysvětlit neochotou USA vstoupit do války s Ruskem, a současně i snahou nekomplikovat situaci „po válce“ – bude pro Kurdy snazší vyjednávat s Damaškem podmínky svého budoucího statutu, když na poslední chvíli, v době kdy syrská armáda (podle ruského tvrzení) osvobodila už 85 procent území státu, nerozpoutají nový konflikt.

Sami v poušti