Donald Trump hrozí Pchongjangu drtivým úderem, Pentagon zveřejňuje plány „preventivního“ útoku proti Severní Koreji, právníci Trumpovy administrativy přemýšlejí, jak útok navléknout na „sebeobranu“, americká mainstraemová média si dávají za úkol „vystrašit diváky Severní Koreou k smrti“, v Kalifornii prudce roste poptávka po protiatomových bunkrech, na Havajských ostrovech a na Guamu se lidé připravují na severokorejský jaderný útok s pomocí pokynů typu „nedívejte se do záblesku“ a Trumpův domácí rating rychle roste. Amerika a Severní Korea s nimi i celý svět jako by na jehlách očekávaly jadernou válku…

…jen pár dní předtím ve filipínské Manile slavilo své padesáté výročí Sdružení zemí jihovýchodní Asie (ASEAN), tedy zemí, které by si měly s jadernou válkou na svém zápraží dělat největší starosti. Leitmotivem celého jednání byl ale místo toho nástup Číny do role regionálního lídra, v níž vystřídala Spojené státy. Příčin bylo podle všeho více, ale tou zřejmě nejdůležitější je skutečnost, že regionální síly pochopily, že USA po halasném Obamově „pivotu do Asie“ jen bezradně přešlapují a nenabízejí zemím regionu jistotu „spolehlivého a rozhodného vedení“. Jinými slovy, že USA fakticky vyklidily strategický prostor.

Ostatně, potvrdil to osobně americký ministr zahrančí Rex Tillerson, který se v Manile nezajímal o donedávna prioritní vývoj v Jihočínském moři a soustředil se plně na shánění podpory pro politiku Washingtonu vůči Severní Koreji a minimalizací škod, které americký Kongres svými sankcemi napáchal ve vztazích s Ruskem. Vyhnul se přitom slavnostní večeři, neboť by v jedné místnosti usedl se svým severokorejským protějškem…