Nedůvěřujte učebnicím dějepisu, pokud jde o porozumění nedávným událostem ve střední a východní Evropě. Abyste nahlédli do motivace a pocitů těchto národů a pochopili, proč je Evropa stále rozdělená na východ a západ, musíte se ponořit hluboko pod povrch a vnímat události poslední doby očima těch, kteří je zažili. Pokud Evropané nechají minulost vyplout na povrch, pomůže jim to přiblížit se více k sobě. Maďarský vicepremiér Tibor Navracsics vysvětluje ve svém blogu, proč musíme navzájem pochopit svou minulost, abychom dosáhli společné budoucnosti.

Na schůzi Rady spravedlnosti a vnitřních věcí diskutovali ministři o návrhu Maďarska podpořeném Polskem a Litvou zavést Evropský den památky obětí všech totalitních režimů. Ačkoliv všechny země přijali iniciativu se zájmem, více než kdy jindy se projevilo ostré rozdělení Evropy na komunity starých a nových členských států. Zástupci západoevropských zemí věří, že není třeba věnovat další památný den, protože je již zaveden den památky obětí nacismu, a o barbarství komunistických režimů se vyučuje v rámci osnov dějepisu na školách.

Zástupci zemí střední a východní Evropy se už obávali, že je tato iniciativa ztracena, ale poté se ozval zástupce Velké Británie. Popsal živé vzpomínky na to, jak jeho otec plakal, když v roce 1956 slyšel v rozhlase zprávu, že Maďarsko opět obsadily sovětské jednotky. Vzpomněl si, jak se jako univerzitní student bál o své neznámé vrstevníky v Praze roku 1968 a také zmínil, že nemůže zapomenout na to, jak soucítil s polskými rodinami v osmdesátých letech. Po jeho projevu se atmosféra změnila a v zástupcích „východního bloku“ se probudila odvaha povyprávět své osobní příběhy. Vysvětlili svým západním kolegům, že oběti totalitních režimů nejsou předkové, kteří kamenným, neúčastným pohledem zírají ze zašlých fotografií a historických knih, ale skuteční lidé žijící mezi námi. A zrovna tak i pachatelé, stoupenci totalitních systémů jsou stále žijící lidé.