O tom, že žádná pozitivní reforma EU se konat nebude, jsem psal už v souvislosti s Junckerovým poselstvím o stavu Unie z 13. září. Tento dojem utvrdil projev francouzského prezidenta Macrona na Sorbonně 26. září i neformální večeře vedoucích představitelů členských států v Tallinu 28. září. Úmrtní list všem nadějím vystavila 20. října Evropská rada přijetím tzv. „Agendy lídrů“ podle návrhu Donalda Tuska.

Od reforem k „Agendě lídrů“

Proces reflexe budoucnosti EU členské státy a unijní instituce zahájily bezprostředně po britském referendu v červnu loňského roku. Mnozí si od toho slibovali, že dojde k rozvolnění Unie, k opuštění centralistického kurzu a k návratu některých pravomocí členským státům. Tón diskusi nicméně od počátku (a postupně čím dál více) udávali zastánci „stále užší unie“, kteří měli představu zcela opačnou. Nejprve to byl Evropský parlament se svými silně federalistickými vizemi v trojici rezolucí z února 2017, potom Komise se svou sérií diskusních dokumentů navazujících na Bílou knihu o budoucnosti Evropy (k tématu sociální politiky, hospodářské a měnové unie, obrany, globalizace a financí EU) a návrhem evropského pilíře sociálních práv. Korunu všemu nasadily zářijové projevy J.-C. Junckera a E. Macrona.

Zastánci rozvolnění Unie žádný alternativní projekt nepředložili. Diskuse mezi členskými státy – odkud jedině se takové inciativy daly předpokládat – se od počátku nevymanila z bahna prázdných frází, banalit a přežvykování dávno rozběhnutých iniciativ a trendů – srov. předně závěry neformálního summitu v Bratislavě v září 2016 a Římské prohlášení z března 2017.

28. září 2017 na okraj digitálního summitu v Tallinu proběhlo další kolo diskuse vedoucích představitelů členských států k tomuto tématu. Předseda Evropské rady Donald Tusk zde byl pověřen tím, aby různé zaznívající úvahy včetně podnětů z Junckerových a Macronových projevů převedl do podoby konkrétního pracovního programu. Tusk v následujících týdnech postupně jednal s představiteli všech států a připravoval cosi, čemu sám nepříliš výmluvně říkal „Agenda lídrů“. Výsledné návrhy předložil 17. října. Představitelé členských států v na zasedání Evropské rady 20. října Tuskův návrh jednomyslně podpořili tak, jak byl předložen.