Takovou vládu jsme tu již měli, i když tehdy formálně Sociální demokracie vládla v koalici s jakousi podivnou formací lidovců, jejichž tehdejší předseda se od vlády distancoval, Unie svobody a kdo ještě dnes ví koho, své partnery s přehledem válcovala a hlasovala společně s komunisty, se kterými postup ve sněmovně před začátkem každé schůze pečlivě prokonzultovala (tolik Stanislav Gross). Nezáleží na tom, zda KSČM formálně bude, či nebude ve vládě. Slovy Jiřího Paroubka – bez nich si Sociální demokraté ani ruce neumyjí. Nebude ale ani řešením. Dluhy se neplatí – přelož „neplatíme je my“ a tak se břemeno zadlužení přesune na ještě další generaci.

Otázka je, zda pravice obecně, a zvláště ODS, dokáže zastavit léta trvající ztrátu důvěry. Pokud to nedokáže, bude levice vládnout nejen příští volební období, ale možná celou příští dekádu. Na místě je otázka, zda je to ještě možné. Předčasné volby by ODS podle všech odhadů prohrála, prohrála by je velkým rozdílem. Obávám se ale, že se ODS nepoučí. Opět uvidíme ustarané tváře jejich vedoucích představitelů opakujících tradiční slogan prvního povolebního týdne: „Voliči nám poslali vážné varování“. Na to varováni ODS asi opět odpoví, jako na něj odpovídala dosud – zastrčí jej pod koberec a přikáže svým členům, aby na ně zapomněli. Opět nebude řešit svůj skutečný problém. Opět o něm zakáže mluvit, zakáže jej pojmenovat a bude se opět „vracet ke kořenům“. Ne že bych měl něco proti těm kořenům, naopak. Problém ale je (a trvá, zvětšuje se a zůstává neřešen), že sebečistší a sebelepší pravicový program veřejnosti neprodají korupčními skandály zdiskreditované, medii vláčené a objektivně nedůvěryhodné „osobnosti“. Neprodá je veřejnosti strana, která hledá podporu u zkompromitovaných poslanců, a tváří se, že to O. K., protože „ještě nebyli pravomocně odsouzeni“. Neprodá je veřejnosti strana, která jde do krajností, když se jedná o ochranu zájmů krajských kmotrů a která zakazuje diskusi o svém největším dlouhodobém problému. Strana, jejíž současné vedení bylo dosazeno vzpourou kmotrů a jejíž vedení se domnívá, že problém zrychlující se ztráty důvěry jako tolikrát předtím „ustojí“, aniž by pocítilo potřebu cokoliv ve vztahu k voličům měnit, jako tolikrát v minulosti. Strana, která své ztracené voliče přesvědčuje, že jediným důvodem jejich zklamání je, že „opustila své kořeny“.

ODS své kořeny nikdy neopustila. Její zásady stále trvají. Opustilo je její vedení, v pražské centrále, ale hlavně v regionech. Jak má volič věřit, že se ke kořenům vrací pod vedením těch, kteří jsou daleko více loajální ke svým protějškům a partnerům v ČSSD, než ke své vlastní straně a jejím zásadám. Jak má její volič věřit tomu, že vše, co je špatné, je vinou minulého vedení, vlastně ani ne vedení, jen minulého předsedy, protože všichni členové toho současného vedení byli i členy toho vedení minulého, jak na nejvyšších, tak na regionálních postech. Její voliči nějak nechtějí pochopit, že tím, že byl sestřelen bývalý předseda, byly vyřešeny všechny problémy světa a s nimi i malý problém ODS. Trochu to připomíná vtip o rumunské „sametové revoluci“. Ceauşescu byl zastřelen a všichni ostatní o jeden post povýšili.

Tragédií v tomto případě není to, že ODS své pravicové kořeny opustila, tragédií je, že je její vedení dokázalo v očích voličů a příznivců zdiskreditovat. Tragédií je, že se nejen nedokázalo postavit „kmotrům“ na odpor, ale dovolilo jim stranu ovládnout. Není to jen vina současného vedení ODS, ale faktem zůstává, že toto vedení problém nejen neřešilo, ale zakázalo o něm dokonce i diskutovat.

Jakou důvěru může mít strana, jejíž předseda mění svá „jednoznačná“ prohlášení den po dni, jakou důvěru může mít vláda, která se odvolává na své programové prohlášení, aby pak týden co týden měnila, díky svým vnitřním koaličním konfliktům, své na základě jejího programu připravované návrhy. Jakou důvěru může mít vláda a její nejsilnější strana, pro kterou slovo „jednoznačně“ znamená „pro příštích dvacet čtyři hodin“.