Všechny tyto popsané ohavnosti nejsou ničím jiným, než symptomem stavu společnosti, ve kterém se nalézáme díky tomu, že dlouhodobě neřešíme problémy naší politické scény. Z toho, co jsme zpočátku vnímali jako přechodné drobné vady na krásné tváři naší demokracie, se staly zhoubné a velmi ošklivé nádory. Dnes už jsme v situaci, kdy se mnozí z nás ptají, zda je nemoc ještě léčitelná. Rozhodně není léčitelná tím, že zavřeme oči a předstíráme, že žijeme ve krásném světě, jehož hlavním a jediným problémem jsou ty odposlechy.

Říci jednoduše, že svět odposlechů, fízlování, úniku dokumentů a vydírání není mým světem a proto se o obsah uniklých informací nestarám, je asi tak stejné, jako říkat "Václav Klaus není mým prezidentem", "Tato vláda není mou vládou", nebo "Václav Havel není mým letištěm". Václav Havel se usnesením vlády letištěm stal a Václav Klaus je naším v řádné volbě zvoleným prezidentem. Vláda, i tak nepopulární jako ta současná, je naší legitimní vládou. V poslanecké sněmovně a senátu nesedí nikdo, kdo by neměl mandát posvěcený hlasy voličů, dokonce i těch, kteří se dnes od nich distancují a volají po jejich hlavách.

Kultura fízlování, vydírání a odposlechů, ať se nám líbí nebo ne, se stala nedílným komponentem naší politiky. V tomto prostředí žijeme. Zavírání očí a předstírání, že nás nezajímá realita, ale jen jeden z jejích odporných symptomů, fakt, že unikají dokumenty a informace z legálních i nelegálních nahrávek, na tom nic nezmění. Informace je venku, škoda je nadělaná. Pokud se komukoliv nelíbí její obsah, neměl by před ní zavírat oči, měl by se ptát, zda je informace ověřitelná a důvěryhodná. Tím že o ní premiér, prezident a další politici prohlásí, že je nezajímá a odmítají se jí zabývat, jí bohužel, díky u nás vládnoucímu společenskému marastu, na kterém má stále rychle rostoucí a dnes již obludný objem odposlechů a úniků informací bezesporu významný podíl, dávají v očích veřejnosti punc věrohodnosti a znevěrohodňují naopak sami sebe.

Poprvé v historii máme politickou stranu, vytvořenou na základě plánu soukromé bezpečnostní agentury na ovládnutí politického prostoru. To není nějaké nové odhalení, víme to přinejmenším od tehdy, kdy plán jejího zakladetele vyplul, opět díky těm únikům, na veřejnost. Zapřít to nešlo, bylo to jen "vysvětleno" tím, že nešlo o obchodní plán, byl míněn jinak a tuto formu dostal jen proto, že byl psán pro informaci partnerům, budoucím politikům Věcí veřejných, ze světa byznysu.

Vít Bárta operuje ve vysoké politice přesto, že jeho firma, ABL, byla namočena ve sledování politiků jeho partnerské strany, ODS, i potom, co lhal svému koaličnímu partnerovi, předsedovi ODS Nečasovi, že to není pravda.