To samozřejmě v průběhu semestru není nic mimořádného. Tentokrát si ale na flash disku nesu zbrusu novou přednášku o podstatě a fungování moderního peněžního systému. Přednášku, která v tomto kurzu dosud nezazněla, protože jsem tak nějak předpokládal, že studenti magisterského stupně už alespoň tuší, jak moderní peněžní systém funguje. Nicméně v posledních letech ve mě stále silněji dozrával pocit, že to nejspíš neplatí. Až jsem to prostě nevydržel a novou přednášku na toto téma zařadil; s omluvou na úvod pro všechny studenty, jimž by taková přednáška připadala příliš triviální.

V tom, že toto mé rozhodnutí bylo správné, mě nakonec utvrdila i sekvence „šokujících“ mediálních zpráv na téma ČNB a jejího „tištění peněz jako o závod“. Zde jen pro připomenutí pár titulků, snadno dohledatelných na webu:

• 04. 10. 2016: „V tisku peněz patří Česko k nejrychlejším na světě, objemem dominuje eurozóna“
• 05. 10. 2016: „Tištění peněz v Česku teď patří mezi nejrychlejší na světě. Rychleji přibývají jen v Číně“
• 06. 10. 2016: „ČNB tiskne peníze jako o závod“
• 07. 10. 2016: „ČNB řádí, rotačky tisknou peníze na 360% a doháníme Čínu“
• 09. 10. 2016: „Česko je na špici v rychlosti tisknutí peněz. Kvůli intervencím ČNB“
• 10. 10. 2016: „ČNB tiskne peníze jako o závod“.

Stmívá se a já mířím ze Senovážného náměstí do sídla školy v Opletalce. Nejkratší cesta vede Růžovou ulicí kolem Státní tiskárny cenin. Právě ji míjím a až na pár kanceláří je v celé budově zhasnuto. Rotačky nikde neduní. Nikde nestojí ani dlouhé řady kamionů rozvážejících právě zaschlé bankovky do ČNB, odkud by pak putovaly dále po celé české kotlině. Není divu. Oběživo v tuzemsku v současnosti roste asi o 8 % ročně. Přitom před krizí v letech 2002–2007 se jeho objem zvyšoval v průměru o 10 % za rok, a ani tenkrát nemuseli ve Státní tiskárně organizovat mimořádné směny. Nemůžu se ubránit lehce sarkastickému úsměvu – za nějž se sice vzápětí v duchu omlouvám, ale nemůžu si pomoct, je to prostě můj styl – a jdu dál.