Příkladem nechť poslouží text Slovo k listopadu, www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Slovo-k-listopadu-O-svobodu-je-treba-usilovat-345889, kde se tvrdí: „Hlavní příčinu dnešního stavu vidíme v tom, že politické strany, které měly být základním stavebním kamenem parlamentní demokracie, selhaly. Především ODS a ČSSD se brzy přeměnily v nástroje oligarchizace moci nadřazující prospěch postkomunistických regionálních souručenství, nad zákony i nad prospěch státu.“

Jak by mohly politické strany neselhat, když byly vedeny, tvořeny a voleny Čechy, kteří se již od vzniku československého státu zásadně mentálně lišili a liší od Západoevropanů. Korupce, intriky, lobby se sice vyskytují všude na světě, ale většina české politické reprezentace na rozdíl od západoevropské nemá co do korupce žádné pozorovatelné zábrany. Ani za první republiky, ani dnes. Meziválečné československé nátlakové skupiny měly kromě betonářské, existující i dnes, jen jiné názvy a předměty svého zájmu: lihovarnická, cukerní, koňská (koně pro armádu), pícninářská (potrava pro ně), obě byly příčinou technického zaostávání čs. armády koncem 30. let, dřevařská atd. Co dokázaly kromě ochranných cel – průměrná celní sazba byla třetí nejvyšší v Evropě, 35,8 % - prosadit? Například z poslední slovenské železniční stanice před Podkarpatskou Rusí bylo přepravné do českých zemí poloviční než z první stanice podkarpatskoruské o pár kilometrů dále. Tak se bránila dřevařská lobby své konkurenci v rámci jednoho státu.