Údajně byl Beneš zverbován v roce 1934 agentem NKVD, bratrem Zdeňka Fierlingera, Otokarem. Pátrejme po činech Edvarda Beneše od druhé poloviny 30. let minulého století, ze kterých lze usuzovat na vliv NKVD.

Indicie 1

Při příležitosti podepsání československo–sovětské smlouvy, která umožňovala zcela obejít rozhodčí řízení Společnost národů o nezaviněné a nevyprovokované agresi a tím hrubě porušila její stanovy, prohlásil 17. 5. 1935 Beneš v rozhovoru se sovětským deníkem Pravda, že o smlouvě se Sovětským svazem snil už dlouho a umožnění vstupu Sovětského svazu do Evropy bylo jednou ze základních myšlenek jeho politického směřování. Bez aktivní účasti sovětských představitelů by zajištění světového míru a rovnováhy sil nebylo podle něj myslitelné. Beneš zašel dokonce tak daleko, že Stalinův Sovětský svaz označil za „pevnou záštitu míru v Evropě“, aby při řeči o říjnové revoluci roku 1917 ztratil smysl pro míru zcela a bolševický puč přirovnal ke zrodu Československa 28. 10. 1918. „Tyto dvě významné revoluce,“ citovala Pravda Benešův výrok, „tvoří nové a pevně základy pro nové a pevné přátelství mezi našimi národy“ [Lukeš].

Zahraniční diplomaté v Moskvě rozhovor okamžitě přeložili a rozeslali do celého světa. Benešova ztráta soudnosti přispěla valnou měrou k následné diplomatické izolaci Československa. Uvedený rozhovor poskytnutý moskevské Pravdě a Benešovo nadšení vším sovětským vtiskly Benešovi nesmazatelný cejch Stalinova pohůnka.

Stvrdil to i jeho rozhovor po podpisu smlouvy a návratu z Moskvy 24. 6. 1935 s britským vyslancem v Praze Josephem Addisonem. Vyprávěl mu o prosperujících kolchozech a továrnách plných šťastných dělníků a rolníků, „placených a živených lépe než v samé ČSR“. Ke „standardu prostého sovětského občana patří strávit každý rok s celou rodinou šest týdnů na Krymu“. Zásobování sovětského obyvatelstva je podle Beneše na vynikající úrovni, což potvrzuje i jeho žena, která se vydala po nákupech a nenarazila nikde na nedostatek zboží.

Nejdůležitější informací z Benešova sdělení Addisonovi bylo, že komunismus jako ideologie kvapem mizí, Stalin si je sám vědom neúčinnosti komunistické propagandy za hranicemi SSSR. Beneš Addisonovi zdůraznil, že po nástupu Hitlera k moci je „nezbytné získat Rusko pro Západ, aby v Evropě opět mohla být nastolena rovnováha". Ve svém hlášení vykreslil Addison Beneše jako naivního snílka, který se nechal ošálit průhlednými triky moskevských politruků. Dále naznačil, že Beneš se stal souputníkem Sovětského svazu už dřív a že do Moskvy už odjížděl s přesvědčením, že bezpečnost Československa zajistí lépe spojenectví se SSSR než se Západem.