Tomáš Krystlík: Vyšší ceny potravin tkví v české mentalitě

16.11.2022 15:51 | Komentář

Obyvatelstvo ČR se pomalu dopracovává k názoru, že v Německu a v Polsku (i před snížením DPH na nulu) jsou k mání kvalitnější a levnější potraviny než v Česku. Uveďme hned zpočátku dva příklady, které naznačují obrovskou šíři okrádání českého zákazníka.

Tomáš Krystlík: Vyšší ceny potravin tkví v české mentalitě
Foto: Youtube.com
Popisek: Česko-německý spisovatel a žurnalista Tomáš Krystlík, autor množství článků a esejí, zaměřených na otázky československých dějin, česko-německých vztahů a vysídlení německého obyvatelstva ze Sudet po druhé světové válce

Český management jednoho řetězce v ČR si dokázal vynutit nižší podíl masa ve vídeňských párcích u německého výrobce, který je dodává pod stejným názvem a ve stejném balení i pro stejnojmenný řetězec ve SRN, leč v ČR jsou nejen okradené co do podílu masa, nýbrž i dražší. U polských výrobců si český řetězec německého názvu vynutil sýry, kde kravský tuk je nahrazen rostlinnými oleji, které se v Polsku, ani v Německu vůbec neprodávají. Ale Češi je kupují, hlavně že jsou levné, jejich mizernou kvalitu nerozeznávajíce.

Tímto stavem není v žádném případě vinna česká vláda, český stát, nýbrž česká mentalita manažerů řetězců podle názvu zahraničních, nicméně veskrze českých právnických subjektů byť zřízených za peníze z ciziny. S výjimkou několika mála jedinců-cizinců ve vedení oněch řetězců převládá všude český management. A v tom je kámen úrazu.

Že si řetězce v ČR a v Německu každý den vyměňují aktuální ceny veškerého svého zboží, asi nepřekvapí. Vynechme cenové nabídky (slevy) platící pár dní nebo týden a soustřeďme se na dlouhodobější pohyby cen. Když jeden řetězec v Německu zlevní balení něčeho mimo slevovou akci třeba o jediný cent, tak konkurenční řetězce nelení a neprodleně u obdobné položky tentýž den ráno personál prodejen ručně tlustě píšícím markérem namaluje cedule s novou cenou namísto již vytištěné. A to i tehdy, jedná-li se o miniaturní slevu například z 2,79 € na 2,78 €! Naopak zvýšená cena u konkurence ostatní řetězce neovlivní, protože jim poskytuje cenovou výhodu. Pokud se vyšší cena časem stane nezbytností pro všechny, pak nezbývá všem nic jiného než položku pomalu zdražit.

Z okamžitého přepisování cen byť i o jeden jediný cent plyne, že západní řetězce se snaží vytvářet zisk zvyšováním celkového objemu obratu a ne zvětšováním marže jako v ČR, která bývá nestydatě vysoká (obvykle přes 30 %). Západní řetězce samozřejmě též vědí, že zvyšovat si zisk vyšší marží lze buď kartelovými cenovými dohodami mezi řetězci, nebo nucením výrobců k nižším prodejním cenám. Kartelové dohody o cenách, které v ČR zcela z povahy věci zcela jistě existují, by na Západě odhalily a promptně ztrestaly protimonopolní úřady, což v Česku vůbec nehrozí.

Anketa

Cítíte se ohroženi aktivitami vedení Ruské federace?

5%
94%
hlasovalo: 34493 lidí

Neustálé tlačení hlavně domácích výrobců k nižším prodejním cenám vede ale spolehlivě k nižší kvalitě, což má na Západě, pokud by to nastalo, a v ČR kupodivu opačný efekt. Západní zákazník dovede ocenit kvalitu, byť i jen standardní, takže odchýlit se od ní by znamenalo pro řetězec odchod zákaznictva ke konkurenci. Ne však v ČR. Český zákazník vyznává hlavně zásadu „co nejlevněji se nažrat za co nejméně peněz“, takže jakákoli sleva nebo nižší cena je jím vítána bez ohledu na kvalitu výrobku, kterou zákazník už není s to rozeznat vlivem desítek let konzumace nechutných jídel ve školních, závodních jídelnách, v běžných restauracích a nakonec i doma. Co jiného se dá očekávat, když do učení na kuchaře byli po celou dobu bolševické éry bráni nejhloupější žáci s nejhorším prospěchem, protože povolání bylo mizerně placeno, ale režim počítal s kompenzací, že se v práci nejen nasytí a že si nějaké potraviny i nakradou. Takto vyučení kuchaři-neumětelové školili a dodnes školí další kuchařský dorost. Není divu, že Češi jsou dnes schopni pozřít téměř cokoli, je-li to levné a už někdy to jedli.

Statistiky potvrzují, že v ČR se potravinářské zboží v nabídce většinou velmi rychle vyprodá, aby se pak v dalších týdnech a měsících povalovalo v regálech až do příštího zlevnění zákazníky téměř ignorováno. Samozřejmě i na Západě se prodává zboží v nabídce rychleji, ale rozdíl mezi objemy prodeje ve slevě a pak za normální cenu není ani zdaleka tak obrovský.

Převážně český management českých potravinářských řetězců, navozujících stejným názvem dojem, že jsou západní, nutí nejen domácí nýbrž občas i zahraniční výrobce ke snížení kvality, tedy k nižší ceně a k většímu zisku řetězce. Není čemu se divit. Češi v kradení i v okrádání svých bližních mají více než stoletou praxi. Ne nadarmo se za první republiky zpívávalo na slova básníka Viktora Dyka: „Nade Hradem, pode Hradem, kradu, kradeš, krade, kradem, na to je ta republika, od tatíčka Masaryka.“

Vzájemné hlídání se řetězců v Německu dospělo k obdivuhodné dokonalosti. Každý rok se obměňující zkušební nákupní koš (se stejným zbožím různých výrobců a stejné gramáže) zakoupený za necelých 50 € v obvykle čtyřech, maximálně pěti velkých německých řetězcích (testy organizují a financují obvykle německé veřejnoprávní televizní stanice, které o tom natočí program) vychází v posledních pár letech na cent přesně ve všech testovaných řetězcích! Obdivuhodné! Jen potřebná doba na nákup se liší o pár minut.

Kromě tendence „se nažrat za málo peněz“ se projevuje i další český záporný fenomén: „co neznám, to nežeru!“ Takže zboží, které Češi kupují málo nebo vůbec, se vůbec nedovezlo nebo dovezeno mizí po čase pro malý zájem natrvalo z regálů obchodů. Zejména nápadné je to ve výběru sýrů, dováželo a dováží se do řetězců jen málo druhů. Nepočítáme do toho relativně široký výběr sýrů české provenience, které jsou s výjimkou Gran Moravia mizerné kvality a velkým dílem tavené. Též je dost nepochopitelné, jak Češi rychle zapomněli na jídla jim dříve důvěrně známá. Jako příklad mě právě napadá řeřicha nebo ředkev, známé a konzumované našimi rodiči a prarodiči, které se pro nezájem přestaly dovážet a prodávat. Srovnání vynikne, podíváme-li se na dnešní záplavy ředkviček v řetězcích, které jsou chuťově ředkvi dost podobné.

Zásada českého zákazníka, že nejí, co nezná, spolehlivě petrifikuje tristní současný stav bez naděje k obohacení českých stravovacích zvyklostí v době, kdy jsou dostupné jakékoli potraviny, jen je dovézt. Jako malý test české ochoty připustit chuťově něco nového, poslouží vznesený dotaz, zda dotyčný používá pro přípravu salátů balsamico a olej místo lihového octa, cukru a vody. S dotazem po používání ručních odstředivek na zbavení salátové zeleniny vody po jejím opláchnutí to raději v českém prostředí vůbec nezkoušejte.

Vysvětlit, jak se někteří pokoušejí, levnější potraviny v německých a polských obchodech tím, že oba státy mají nižší DPH na potraviny než ČR, nelze. Rozdíly v cenách jsou vyšší, než rozdíly mezi mezi DPH ve výši 7 %, 8 % a 15 %. A současně tam prodávané potraviny jsou i kvalitnější, což je s podivem zejména v Německu, kde jakýkoli úkon spojený s prodejem nebo vynaložený na prodej je o dost dražší než tentýž v ČR nebo v Polsku.

Na závěr ještě jeden příklad českého okrádání kvality jiným způsobem. Německý prachobyčejný měkký salám Jagdwurst, importován a prodáván v některých řetězcích v ČR v témž 200g balení pod názvem Myslivecký salám dráže než v Německu, obsahuje podle etikety 92 % vepřového masa, což je více než mají mnohé české šunky, kde by člověk předpokládal vyšší masný podíl než u měkkého salámu. To nepřímo potvrzuje i názvosloví českých šunek, z nichž některé mají přívlastek „šunka nejvyšší kvality“, což je nonsens, protože buď je výrobek šunkou nebo není. Třetí možnost neexistuje.

Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: .

MUDr. Zdeněk Hřib byl položen dotaz

Parkování v Praze

Vážený pane Hřibe, je možné se zaměřit na výstavbu parkovacích domů v Praze? Situace ohledně parkování je žalostná. Omezení vozidel není řešením, jelikož se bavíme o provozu, ale nikoliv o umístění stojících vozidel. Osobně jezdím s vozem 1x za týden či čtrnáct dní a to mimo Prahu, avšak téměř po...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Miroslav Macek: To se to debužíruje, když to blbci platí

19:33 Miroslav Macek: To se to debužíruje, když to blbci platí

Pondělní glosy Miroslava Macka.