Historická paralela

Karel Havlíček Borovský byl původně velkým obdivovatelem Ruska a zastáncem myšlenky všeslovanské vzájemnosti. Po několikaletém pobytu v Rusku však zásadně změnil názor. Ačkoliv byl ostrým kritikem poměrů v tehdejším Rakouském císařství, došel Havlíček k závěru, že soužití s Ruskem ve společném státním celku by zdaleka nemohlo být tak idilické, jak si původně představoval a středoevropští Slované, tváří v tvář ruskému nebezpečí, mají podstatně větší šanci na svébytnost v rámci Rakouska.

Aktuálnost Havlíčkových slov bychom si měli připomenout právě nyní, kdy můžeme spatřovat výraznou analogii, pokud si na místo Rakouského císařství dosadíme současnou Evropskou unii. Havlíčkova vizionářská slova by si měli vzít k srdci především všichni ti, kteří z nespokojenosti s politikou Evropské unie hledají alternativu ve spojenectví s Ruskem.

To, že měl Havlíček pravdu, se mnohokráte potvrdilo, když Rusové neváhali sáhnout při prosazování své doktríny omezené suverenity sousedních států k vojenskému řešení. Je s podivem, že navzdory naší vlastní zkušenosti z r. 1968 má u nás alternativa spojenectví s Ruskem relativně velké zastání. Vzácně se na ní shodují tak zvaní konzervativci z okruhu signatářů iniciativy DOST s bývalými i současnými komunisty. Tuto myšlenku velmi často zastávají i čeští náckové.

Otrava propagandou

Zastánci spojenectví s Ruskem kritizují objektivitu našich oficiálních médií při informování o dění na Ukrajině a Rusku. Svou kritiku přitom opírají o nesrovnatelně méně objektivní informace z proruských webů, které pouze interpretují oficiální ruské zdroje. O „objektivitě“ oficiálních ruských zdrojů přitom svědčí každodenní šíření prokazatelně vyfabulovaných zpráv například o situaci na Ukrajině, ale i o událostech u nás. Marně se snažím pochopit ty, kteří věří ruským médiím i po tom, jak referovaly např. o průjezdu americké vojenské kolony přes naše území, o tom, jak jsou u nás vítáni Noční vlci, ale zejména, jak referují o vojenské invazi z roku 1968.