Zejména ČSSD je v posledních dnech pod palbou kvůli sestavování kandidátek a podány byly i žaloby. Ve skutečnosti jde pouze o špičku ledovce. V krizi je celý systém, protože podobné problémy mají vesměs všechny politické strany.

Udivující je, že i přes obecný odpor k politice u řady lidí stále přetrvává naivní představa, že strany do funkcí a na kandidátky demokraticky nominují ty nejlepší ze svých řad. Samozřejmě je naprosto mylná. Samotné sestavování kandidátky je jeden velký handl, kde kvalita kandidáta je to poslední, na co je brán zřetel.

Ostatně tak to chodí i v orgánech stran. Tam jsou většinou 2-3 lidé, kteří řídí celou místní, okresní či krajskou organizaci. Zbytek jsou ovce, které vděčni za nepatrnou funkci, popř. řízek na konferenci, bez přemýšlení hlasují, jak se jim řekne. Jakákoliv možná konkurence se zadupe v zárodku. Neuvěřitelné je i to pokrytectví funkcionářů, kteří si stěžují na pošlapávání demokracie na úrovni kraje, ale na okresní úrovni se chovají naprosto stejně.

Stranická politika je o počtu členů, ať už reálných, byť účelových nebo dokonce fiktivních. Kdo jich má víc, disponuje větší vyjednávací silou. Počty, nikoliv myšlenky ovlivňují veškeré dění v politické straně od místní organizace po předsedu strany. Skutečný život ve straně je o intrikách kdo s kým a proti komu. Klasický obchodnický kalkul ale není vždy dominantní. Na nižší úrovni hrají velkou roli i mezilidské vztahy. Kolikrát se tak stane, že kvůli osobním antipatiím jdou stranou zájmy celé organizace. Pohled na zástupce v orgánech strany potápějící kandidáty své vlastní organizace není nic neobvyklého.