Ukrajinská veřejnost už se nepobaví nad filmy Asterix a Obelix s Gérardem Depardieu ani si nebude moci zhlédnout v kinech či televizi filmy s hvězdami jako je Steven Seagal. Tak jako v časech nejtužší komunistické cenzury se ukrajinská junta rozhodla zakázat nejen všechny filmy s těmito herci, ale zařadit na seznam nežádoucích dalších 600 umělců ze Západu, kteří dostatečně nepřivítali vítězství „pravdy a lásky“ na kyjevském Majdanu a následné vyvraždění více než 50 000 lidí včetně žen a dětí na Donbasu.

Západní umělci rozlobili Kyjev

Kromě Gérarda Depardieu, který přijal na protest proti politice Západu ruské občanství a několikrát se vyjádřil v tom smyslu, že většina lidí na Západě by byla šťastná, kdyby měla na rozdíl od bruselských loutek v čele tak zásadového prezidenta jakým je Vladimír Putin, se na seznam zakázaných autorů dostal i kultovní americký režisér Oliver Stone či hvězda Hollywoodu herec Mickey Rourke, který před rokem vystoupil spolu s dalším „hercem na indexu“ Stevenem Seagalem  na koncertě v Sevastopolu na oslavu připojení Krymu k Rusku a na sobě měl tričko s Putinem. Kromě nich se dostal na seznam i světoznámý srbský režisér Emir Kusturica. Jestli to tak půjde dál, budou v Kyjevě promítat jen filmy Jan Hřebejka a koncertovat tam bude jen Michal Kocáb s Migem 21, kteří byli od počátku s Karlem „číro“ Schwarzenbergem u toho a přirovnávali Majdan k listopadu 1989.     

Celá akce „kulturních výborů národního blaha“ více než jen připomíná praktiky komunistické propagandy: Očernit každého umělce ze zahraničí, který nejásal, nad budováním šťastných zítřků v socialistickém táboře. Ani v takovém případě však nedocházelo k úplnému zákazu a vytváření černých listin, jako je tomu v dnešním konečně vzorně "demokratickém" Kyjevě. Aby toho nebylo málo, přišla ukrajinská demokracie i s dalšími totalitními „vymoženostmi“, jako je zákaz politických stran, které odporují oficiální linii ukrajinské junty. Rozhodnutím "nezávislého soudu" tak byla s okamžitou platností zakázána činnost Komunistické strany. Komunisté nesmějí kandidovat ve volbách a nemají právo zapojit se do politického života země.

Komunisty zakázat, neonacisty podpořit

„Tato politická síla a jiné podobné politické strany od dnešního dne nemohou být subjekty volebního procesu a nemohou se účastnit komunálních ani celostátních voleb,“ prohlásil minulý týden v Kyjevě šéf ukrajinské Rady národní bezpečnosti a obrany Oleksandr Turčynov. Komunistická strana se až do majdanského ozbrojeného puče rozhodnutím voličů podílela na vládě a podporovala státním převratem svrženého prezidenta Viktora Janukovyče, což bylo podle pozorovatelů také hlavním důvodem jejího zákazu. Je příznačné, že zákaz se netýká desítek fašistických a nacistických organizací, z nichž mnohé kandidují ve volbách a ve veřejném životě neomezeně působí. Ty jsou naopak v dnešní Ukrajině symbolem státotvornosti.

Co na tento bezprecedentní zásah do demokratických principů řekne Evropský parlament a všichni ti levicoví a komunističtí aktivisté, kterými se dnes Brusel jen hemží, je otázka. Označí opatření jako správná a vytvoří tak precedent i pro svou vlastní existenci? Měli by. Vždyť přece největším nebezpečím pro západní civilizaci, které jsou náhle všichni trockisté a komunisté největšími zastánci, je Putinovo „nedemokratické“ Rusko. Nacisté jsou koneckonců také socialisté i když s národním zabarvením a ti ukrajinští zvláště jsou dnes na Západě „acceptable in salons”. Je to takové roztomilé „nezbedné mládí“ Nového světového řádu.