Angela Merkelová ztrácí trpělivost s nekonečným kličkováním kyjevských vládců. Tvrdě požaduje okamžité udělení trvalého zvláštního statutu pro Donbas. Tento statut, jenž by znamenal faktickou federalizaci Ukrajiny, nemá být řešením pouze dočasným, ale trvalým. Jenže Luhanská a Doněcká republika by tím získaly značnou míru politické autonomie, což je pravý opak toho, co si přeje Kyjev.
Federace jen přes mou mrtvolu
Prezident Porošenko v reakci na Merkelové požadavek prohlásil, že v rámci ústavní reformy ukrajinské úřady na federalizaci nepřistoupí. „Co nikdy nedovolíme, tak to je federalizace. Otázka bezpečnosti, ochrana veřejného pořádku, zahraniční vztahy a klíčové otázky, na kterých je závislá celistvost státu, budou patřit výhradně do kompetence centrální moci", uvedl v úterý.
Tlak na Porošenka - především ze strany Pravého sektoru - se v posledních týdnech zintenzivnil, aby ani náhodou vážně nepomyslel na mír, jenž by mohl zhatit plány USA na rozmístění těžkých zbraní ve východní Evropě
Účastníci minských jednání si již uvědomují, že zatímco oni se všemi silami snaží hledat řešení, jež by vedlo k ukončení občanské války, přilévají Spojené státy do ohniska požáru benzín. Včera o této situaci telefonicky jednali ruský prezident Vladimir Putin, německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident François Hollande. Putin požadoval okamžité zastavení ostřelování Doněcka ukrajinskou armádou a také Merkelová vyzvala ke klidu zbraní.
Ukrajinský generál přešel na stranu Donbasu
Kyjev ovšem ví, že jedinou nadějí pro politické přežití stávající proamerické pučistické garnitury je co nejvyšší eskalace bojů a příprava k rozhodujícímu úderu na Doněck. V tom mu vydatně pomáhají i zahraniční vojenští experti a speciální zahraniční jednotky dislokované v zemi. Tyto a mnoho dalších závažných informací o taktice a stavu ukrajinské armády i jejích dalších plánech ovšem přinesl tento týden doněckému velení vysoký ukrajinský generál, který se rozhodl posílit řady donbaské domobrany.
Bývalý poradce ministra obrany generálmajor Alexandr Kolomjec, který 19 let působil jako regionální vojenský komisař v Doněcké oblasti, sdělil veřejně svoje rozhodnutí v úterý. Opustil s celou svojí rodinou Kyjev, neboť se obával pronásledování ukrajinskými orgány. Tvrdí, že i mnozí jeho bývalí kolegové jej budou brzy následovat: „Nevedu si statistiku, ale za dobu ATO (vojenské operace proti vzbouřencům) přešly na stranu Doněcké lidové republiky stovky vojáků a důstojníků, kteří jsou nyní pod její ochranou".
Boje na frontě neustávají
Kolomjecova „dezerce“ vyvolala samozřejmě v Kyjevě paniku. Podle mnoha pozorovatelů je dalším projevem postupného rozpadu ukrajinské armády, z níž zběhly již tisíce mužů. Další desetitisíce odvedenců se skrývají v ilegalitě nebo v zahraničí, aby nemuseli narukovat. Podle ukrajinského deníku Vesti uteklo z ukrajinské armády od zahájení „protiteroristické operace“ v březnu minulého roku přes 10 tisíc mužů. Nejvíce po první vlně mobilizace v březnu 2014, kdy své pozice opustilo 30 % povolaných záložáků. I proto musel ukrajinský parlament od loňského března oznámit již šestou vlnu mobilizace.
Situace na frontě se za poslední měsíc, kdy začala rozsáhlá ofenziva kyjevských vládců, příliš nezměnila. Ukrajinská armáda se snaží prorazit intenzívním ostřelováním pozice domobrany po celé linii fronty od Doněcka až po Širokine. Boje s jasným cílem, demoralizovat obyvatelstvo Donbasu jsou podle pozorovatelů stále urputnější. Zejména v okolí Doněcku a v samotné metropoli se útoky za pomoci raketometů a dělostřelectva počítají na stovky. Přibývá obětí na obou stranách fronty, nejvíce však trpí civilní obyvatelstvo celé oblasti. Počet obětí, včetně žen a dětí, nepřestává přibývat.
Když ne Kyjev, nebude mít Donbas nikdo
Jak řekl v ukrajinské televizi jeden z vůdců ukrajinských dobrovolnických praporů Dmitry Korčinsky, Rusy na východě je třeba vyhubit a z Donbasu udělat mrtvou zemi. „Když nebude mít Donbas pod kontrolou Kyjev, nebude ho mít nikdo.“ Právě tyto nejmilitantnější ozbrojené skupiny spojené přes různé oligarchy s mocnými americkými zájmy vytvářejí největší tlak na Porošenka a jeho juntu, aby neustávali v boji a pokusili se zlomit odpor domobrany silou.
Tlak na Porošenka - především ze strany Pravého sektoru - se v posledních týdnech zintenzivnil, aby ani náhodou vážně nepomyslel na mír, jenž by mohl zhatit plány USA na rozmístění těžkých zbraní ve východní Evropě. Vůdce Američany podporovaného Pravého sektoru Dmytro Jaroš svolal na 3. července pochod na Kyjev s cílem svrhnout prezidenta Porošenka. Krk si prý může zachránit jen tehdy, vypoví-li dohody z Minsku a „udělá pořádek“ na Donbase.
Ukrajinská Akce K
To, že se situace na Ukrajině navzdory všem prohlášením stále více dramatizuje, dokazuje i zásah proti řeholnicím, jejichž klášter byl v pondělí napaden ozbrojenci. Akce, jež svým průběhem připomíná útok StB na kláštery v roce 1950 u nás, proběhla v kapli ukrajinské řecko-katolické církve v Brjuchoviči i v klášteře kontemplativních sester v ulici Škilná. V šest hodin ráno vtrhli do obou objektů maskovaní útočníci v policejních uniformách s páčidly a sekyrami. Z kláštera baziliánů na Sosnové vyvlekli tři biskupy a jednoho kněze slovenské a české národnosti.
Další skupina ozbrojenců zaútočila ve vojenských a policejních uniformách s obušky, pistolemi a samopaly na ženský kontemplativní klášter sv. Eliáše. Za ruce a nohy vynášeli řeholnice z kláštera. Některé sestry vyváděli pod hlavněmi samopalů. Pod záminkou domovní prohlídky obrátili klášter vzhůru nohama a znesvětili i kapli, v níž byla přechovávána Nejsvětější svátost oltářní.
Hlavním terčem zůstává Rusko
Kdo má zájem na tom, aby se situace v zemi nadále vyostřovala a obyvatelstvo nepřestávalo trnout strachem o život, je celkem jasné. Ať už jde o útok na řeholníky, kteří nesouhlasí s oficiální linií Kyjeva, nebo o zastrašování novinářů či občanských aktivistů, kteří se stavějí kyjevské juntě na odpor. Nesmíme však zapomínat, že hlavním cílem celého ukrajinského dobrodružství je vtažení Ruska do války. Tomu jsou podřízeny všechny kroky, včetně vyslání jednotek americké armády na území východní Evropy. Jen naivka si může myslet, že nepůjde o mnohem větší operaci, než jen o rozmístění 250 kusů těžké vojenské techniky, jak včera při své inspekci „frontové linie“ v Tallinnu oznámil americký ministr obrany Ashton Carter.
Ani v nejhorších letech studené války nejednali američtí stratégové tak provokativně, jako dnes. I kdyby si horkou válku ve skutečnosti nepřáli, svými každým dnem vyzývavějšími kroky jí otevírají dveře dokořán. Merkelové konflikt s Porošenkem však současně ukazuje na to, že postoje evropských lídrů a Spojených států dostávají trhliny a začínají se vzdalovat. I to by mohlo být světélkem naděje na konci dlouhého temného tunelu ukrajinské krize.
Vyšlo na protiproud.cz (link). Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: PV
