Je to již dva roky od chvíle, kdy americká administrativa se svými vazaly z EU spustila na Ukrajině riskantní operaci "Majdan". Byla primárně namířená proti Rusku a měla charakter zatažení za záchrannou brzdu. Demokraticky zvolený prezident Janukovyč, který odmítl podepsat "otrockou" smlouvu s EU, byl odstraněn ozbrojeným státním převratem a moc převzaly polo (či zcela) fašistické skupiny podřízené místním oligarchům závislým na dolarech a eurech. Cesta k hranicím Ruska tak byla otevřena.

Již dvě ohniska války

Začalo to, čemu se začalo říkat "ukrajinská krize". Šílený pokus, který opět přivedl svět na pokraj vojenské konfrontace mezi Západem a Východem a jenž se zatím - velmi nestabilně - "zaparkoval" do podoby druhé Studené války. Mezitím pozornost světa upřenou na ukrajinské bojiště překryly jiné (stejně uměle vyvolané) krize a jiné války. V poslední době pak zvláště migrantská vlna - a na bojišti ta zcela klíčová, syrská.

Zatímco osvobozenecké boje Syřanů proti Američany a Saúdy podporovaným islamistům nabírají díky ruskému angažmá na intenzitě (dnešní bombardování syrské armády americkou koalicí to dokládá nad jiné přesvědčivě), fronta na Ukrajině zdánlivě zamrzá.

I přes diverzní akce a snahu o udržování napětí ze strany nácků z Pravého sektoru a Národní gardy se nedaří rozfoukat plamínek, který by opět přerostl ve válečný oheň a roztočil tak další spirálu násilí. Ukrajina se mezitiím jako stát pomalu rozpadá. Ilustruje to i fakt, že ve veřejném prostoru se stále více prosazují fašistické síly a teroristické praktiky. Takový je zatímní účet "barevné revoluce", amerického "vývozu demokraci" na východní výspu Evropy.

Teroristická demokracie

Osobitý druh „teroristické demokracie“, který se na Ukrajině už dva roky etabluje, výstižně charakterizuje specifická "soudní reforma" z Oděsy. Města, kde je gubernátorem a garantem veřejného pořádku americký chráněnec a bývalý gruzínský prezident Michail Saakašvili, o jehož vydání k trestnímu stíhání již delší dobu Gruzie usiluje.