Syrské drama přešlo tento týden do nové fáze. Sobotní příměří, které se až na pár výjimek o víkendu dařilo dodržovat, by za určitých podmínek mohlo těžce zkoušené zemi přinést tolik očekávaný mír. Cesta k němu bude ovšem ještě velmi dlouhá.

Dohoda mezi Spojenými státy a Ruskem o zastavení bojových operací, kterou představil světu minulý týden Vladimír Putin, se samozřejmě netýká Islámského státu ani islamistické Fronty an-Nusrá, která je spojena nejen s al-Káidou a se Saúdskou Arábií, ale také s Tureckem a Spojenými státy. Právě tento fakt umožňuje oběma stranám dohody určitý manévrovací prostor včetně možnosti pokračování bojových operací. Boje proti ISIL a dalším teroristickým skupinám totiž musí podle ruského prezidenta pokračovat. „Jedná se o první šanci na reálné ukončení války v Sýrii, na kterou budou navazovat politická vyjednávání,“ doufá prezident Putin.

Dohoda je především velkorysým gestem ze strany Ruska, které spolu s asadovskými vojsky a Hizballáhem za dvacet týdnů trvání vzdušné kampaně zcela ovládlo situaci na syrském bojišti a donutilo Spojené státy k vyjednávání, které je pro ně ve skutečnosti „utajenou“ kapitulací. Dohoda umožní Washingtonu a jeho islamistickým spojencům ukončit konflikt bez úplné ztráty tváře. Na první pohled je však jasné, že Spojené státy ve skutečnosti boj o Sýrii prohrály a nedosáhly ani jednoho z cílů, o které vyvoláním občanské války, jež se stále více měnila v zahraniční islamistickou invazi, usilovaly.

Hlavní cíl zkrachoval

Hlavním cílem byla snaha o svržení prezidenta Asada, což se nepodařilo. Naopak, díky ruské podpoře se Asad udrží až do prezidentských voleb, které by měly proběhnout v příštím roce, zatímco parlamentní volby vyhlásil prezident na letošní duben. Je velmi pravděpodobné, že bude většinou syrského lidu znovu zvolen i do čela státu.

S tím souvisí i snaha o likvidaci Sýrie jako státu v jeho dnešních hranicích a rozdělení území mezi islamisty, Izrael, Turecko a Saúdskou Arábii. Ani to se nepodařilo uskutečnit, i když bude v současné situaci jistě velice těžké celistvost země udržet. Údajné dohody mezi Spojenými státy a Moskvou o demarkačních liniích na Eufratu, jak o tom spekuloval izraelský tisk, se ukázaly prozatím jako nepodložené a nic nenasvědčuje tomu, že by se Rusko na faktickém dělení země podílelo.