Zvolený prezident Spojených států Donald Trump si v pondělí telefonoval s Vladimírem Putinem o "partnerském dialogu" a oboustranné chuti po znormálnění vztahů mezi dvěma hlavními jadernými velmocemi. V tutéž dobu ještě v některých amerických městech doznívaly "filantropem" Sorosem organizované a financované pouliční protesty proti nové hlavě státu a v Bruselu se unijní "věrchuška" radila, jak zachránit, co se dá. Na mimořádném nočním zasedání ministrů zahraničí, které mělo sladit noty ve vztahu k budoucí nové americké administrativě se ovšem projevila nejednota v přístupu jednotlivých evropských zemí k Trumpově "voličské revoluci".

Pohřební večeře

Neúčast zástupců Francie, Velké Británie a Maďarska naznačuje, že se trhlina po amerických volbách v bruselském táboře míru a socialismu začíná povážlivě zvětšovat. Část kovaného tvrdého jádra reprezentovaného soudruhy ze socialistické internacionály - takzvanou šéfkou evropské diplomacie Federicou Mogheriniovou a německým ministrem zahraničních věcí Frankem-Walterem Steinmeierem (ten by se měl stát brzy německým prezidentem), jimž přizvukuje i náš ministr Zaorálek - se přiklání k sebevražedné variantě: odpovědět na brexit a zvolení Donalda Trumpa dalším utažením unijních šroubů a "federalizovat" rozpadající se EU například i vytvořením "evropské armády".

Neúčast Francouzů a odcházejích Britů, kteří se podobných seancí účastní již víceméně pouze z procedurálních důvodů, ukazuje, že ve skutečnosti se již každý v rodícím se novém politickém paradigmatu začíná starat především o své vlastní zájmy. Účastníci pohřební večeře si totiž samozřejmě uvědomují, že pokud by se trumpovská voličská revoluce přelila například v dubnu do Paříže a Le Penová by zvítězila v prezidentských volbách, znamenalo by to faktický konec bruselské utopie.

Trump posílá na pomoc Le-Penové Bannona

Tomu, že by takový scénář nově zvoleného amerického prezidenta nijak neděsil, nasvědčuje i jeho podpora brexitu. Ostatně je více než symbolické, že první zahraniční politik, se kterým se Trump setkal, byl jeho podporovatel z kampaně a jeden z architektů odchodu Británie z EU, bývalý předseda UKIP Nigel Farage. O něčem vypovídá též nabídka předsedkyni francouzské Národní fronty v prezidentských volbách - poslat jí na pomoc šéfa své volební kampaně, konzervativce Steva Bannona. Toho také mezitím jmenoval šéfem svých poradců v Bílém domě.

Nicméně Brusel dostal vzápětí další zajímavou informaci z dalších prezidentských voleb - tentokrát na Balkáně. Je o to důležitější, že právě tento region sehrává v plánech na rozvrat Evropy migrantskou invazí dlouhodobě významnou úlohu. Byla to právě takzvaná balkánská cesta, která otevřela bezprecedentním způsobem stavidla imigrantské vlně, jež byla po jejím částečném uzavření přesměrována na Středozemní moře a Itálii. Nyní však hrozí (po změně kurzu v Ankaře a nedohodě s Tureckem o vízech) znovu otevření migračních stavidel přes Balkán.