Stalo se u nás ve vedlejším vchodu v domě. Černý vlčák neposeda, nalezenec z útulku, vytrhnul se svému pánovi na kluzkém chodníku a zmizel kdesi v temnotě, snad za háravou čubou. Však on se vybouří, říkáte si, a ráno se objeví, zmrzlý a hladový. Ale kdež. Dny plynou a Foxík nikde. Pán celý nešťastný chodí na nákup bez svého kamaráda, který se nenašel, a je to celých dlouhých deset dní od toho kritického okamžiku. Cítím s ním a v duchu si říkám, že už není žádná naděje. Buď se mu něco stalo, porazilo ho auto nebo se uškrtil na vodítku, nebo v horším případě ho někdo odchytil a chudák Foxík skončil na pekáči. Ale nahlas neřeknu nic, to se přece nedá. Jeho pán stále doufá.