Nevím, jak mám napsat to velmi specifické spojení jeho českého a anglického křestního jména, ale všichni, kdo ho znali, používali s jistou nadsázkou jména obě. Nějak se to patřilo. Byl jsem velmi poctěn tím, že jsem ho mohl znát, že jsem se s ním opakovaně setkával, že jsem mu mohl v roce 2011 udělit nejvyšší státní vyznamenání, že mi napsal na obálku mé knihy Modrá, nikoli zelená planeta slova „Není snadné přesně rozlišovat skutečnosti od domněnek. Tahle knížka vede k vážnému zamyšlení nad současnou hysterií okolo global warming“.

Byl doyenem debaty o globálním oteplování. Věnoval se tomu celá desetiletí a jeho moudrá slova mnozí poslouchali (ale někteří bohužel neposlouchali). Věnoval mi zažloutlé stránky, které obsahovaly záznam jednání v americkém kongresu, kam byl na počátku 80. let pozván, aby vysvětloval, jak je to s tím globálním oteplováním. Už tehdy se debata v jednom z výborů kongresu vedla mezi dvojicí prof. Kukla a Al Gore. Ukazuje to, jak už je to všechno dlouhá historie.

Snad bude někdy jindy příležitost podrobněji pohovořit o jeho životě i jeho přínosu k debatě o globálním oteplování. Moc hezky to narychlo napsal v iDnes Karel Pacner. Místo toho zveřejním email, který jsem mu napsal 19. května 2014, tedy před dvěma týdny, v němž jsem – mimo jiné – plánoval naše setkání v září.

Vážený pane doktore,