Včera se konal zahajovací koncert 77. ročníku Pražského jara. Tradičně byla uvedena Smetanova Má vlast. Byl jsem na tomto koncertu nejméně dvacetkrát, několikrát to znělo trochu zvláštně. Nejsem hudebním kritikem, ale nemohl jsem si toho nevšimnout.

Jedno ze základních děl české hudby tentokráte hrál izraelsko-palestinský orchestr, který – i podle slov v programu – vznikl v roce 1999 jako politický projekt. Pro členy tohoto orchestru to nebyla „jejich“ vlast. Hodinu a půl jsem se rozhlížel, jestli to jenom já slyším nějak jinak. Desetiminutové „standing“ ovace mne zmátly ještě víc. Teprve po koncertu jsem v kuloárech zjistil, že hlavou kroutím nejen já.