Už jsme začínali věřit, že bude stejně nesmrtelný jako jeho filmy. Mluvilo se o něm jako o Fellinim východu, tím se ukazovala jeho velikost, ale byl hlavně Jurajem Jakubiskem. 

My, kteří jsme viděli už v druhé polovině šedesátých let jeho Kristove roky, jsme věděli, že se zrodilo něco mimořádného. Jeho další filmy nás provázely po celé uplynulé více než půlstoletí. Byl Slovák, oprávněně dostal titul největšího slovenského režiséra 20. století, ale dočkal se i Českého lva. V šedesátých letech studoval v Praze, žil zde i od začátku devadesátých let. V Praze i zemřel.