Považovali to tedy za událost státu, Německa, nikoli církve. Přesto je to pro mnohé – zejména pro zarputilé katolíky a zarputilé luterány (a protestanty vůbec) – „pouhý“ teologický spor, který před půltisíciletím rozštěpil křesťanství a po roce 1054, kdy se od římskokatolické církve oddělila církev pravoslavná, způsobil další štěpení, (a tím údajné oslabení) církve. Jiní zdůrazňují Lutherovu roli ve vyvolání reformace, (a tím nákroku k modernímu světu, k nové době, k individualismu a k úplně novému pojetí lidské svobody).

Nás v IVK méně zajímá onen teologický spor. Nám jde více o to, zda Martin Luther před pěti sty lety uvolnil kámen, který „už potom nebylo možné zastavit a který svět navždy změnil“ (jak řekla 31. října ve svém projevu ve Wittenbergu Angela Merkelová), a zda ho změnil v pozitivním směru nebo zda „arcikacíř a lotr“ Luther rozštěpil církev (nadpis v Echo 24), vyvolal třicetiletou válku, svým spisem proti Židům málem ospravedlňoval Hitlerovo řádění a svou ženitbou s řádovou sestrou (v roce 1525) porušil celibát a svůj mnišský slib, a tím přispěl k dnešním postojům papeže Františka?

Nejsem teolog, a proto mám sklon zdůrazňovat to neteologické, podobně jako němečtí politici. Německá kancléřka nikoli náhodou ve svém projevu dělala totéž (málokdy s ní mohu souhlasit), nikoli náhodou německý prezident Steinmeier (také ve Wittenbergu, ale už v květnu letošního roku) řekl, že Lutherem byl „změněn svět, nejen svět víry“.  Dále hovořil „o jeho odvaze, o pevnosti jeho víry a o síle jeho slov“. Zaujal mne jeho výrok, že „by s námi byl dnes Martin Luther velmi spokojen“, o čemž velmi pochybuji. Jeho silné spirituální cítění a jeho zásadovost by asi dnešní svět přijmout nemohl.