Leccos chceme dělat jinak, než jak to dělal mladší bratr toho­to institutu – Centrum pro ekonomiku a politiku, ale to, co se osvědči­lo si ponecháme. Sem patří už více než třináct let úspěšně probíhající semináře CEPu. Z textů většiny z nich jsme dokonce vydávali tištěné sborníky. Dnes je zde pro Vás k dispozici poslední z nich, který má ku­laté číslo 100. Je to sborník CEPu opravdu poslední. Teď už to budou sborníky IVK.

Thatcherová změnila svět

Hledali jsme téma, jakým tyto nové (či spíše staronové) semináře znovuzahájit. Všechna běžná témata se nám zdála být příliš parciální, nevyjadřující samu podstatu IVK, až nám sám osud – k naší nerados­ti – jedno téma přinesl. Tímto – samozřejmě nechtěným – tématem se stala smrt Margaret Thatcherové, jednoho ze vzorů uvažování a zaměření IVK, nejvýraznější nositelky politiky obhajující lidskou svo­bodu, dominantní roli jednotlivce, jen nezbytné minimum státu, trh, tedy opravdovou market economy, nikoli soziale Marktwirtschaft. To všechno Margaret Thatcherová ve světové politice ztělesňovala a ztělesňuje i dnes, po své smrti, více než kdokoli jiný.

Margaret Thatcherová byla – spolu s Ronaldem Reaganem – nejvýznamnějším světovým politikem poslední čtvrtiny dvacátého století. Změnila svou zemi, změnila svět a výrazně promluvila i k naší části svě­ta, tedy ke střední a východní Evropě, a to v posledních letech komunis­mu a po jeho pádu.

Nebudu se ve svém stručném úvodním vystoupení k našemu dneš­nímu semináři zabývat jejím životem, dílem, politickou kariérou, věřím, že k tomu zásadněji promluví naši dva další dnešní řečníci. Zůstanu spí­še u osobních vzpomínek.

Nemohu začít jinak než jejím pohřbem, který se konal minulou stře­du v Londýně. Velmi jsem si vážil toho, že jsem na něj byl pozván jako osobní host a že jsem byl v katedrále sv. Pavla posazen do první řady (když různí významní politici „v úřadě“, tedy nikoli postpolitici, byli po­sazováni daleko dozadu). Trochu jsme se sice někteří z nás pozasta­vovali nad nedůstojnými a negativistickými reakcemi části britské ve­řejnosti před pohřbem, ale za daleko významnější považuji něco jiného – stálo za to, všimnout si toho, kdo na pohřbu chyběl. Chyběli politické špičky – současné i minulé – ze západní Evropy. Američané, alespoň z éry M. Thatcherové, tam byli, Evropané nikoli. Žádný rozsáhlejší ko­mentář k tomu snad ani není třeba přidávat. Mluví to samo za sebe, ale asi ne dostatečně (týden po pohřbu jsem byl v Anglii znovu, do­konce v Centre for Policy Studies, který Margaret Thatcherová v roce 1974 spoluzakládala; při obědě, na kterém jsem promlouval, mne pře­kvapilo, že si toho v této skupině lidí nikdo nepovšiml).