Nemohu si odpustit nedodat, že by bylo přesnější říci, že promluvila na „Svazu Němců, kteří byli po 2. světové válce posláni z některých zemí střední a východní Evropy domů, do Německa, jako odveta za německé rozpoutání světové války, za desetimilióny obětí nejrůznějších hrůzostrašností, které se tehdy odehrály a za přímé či nepřímé podílení se na německém agresivním nacionalismu a expanzionismu“. Oni ale takto svůj svaz určitě nepřejmenují. Podstatnější je, co tam paní Merkelová řekla. A proč právě tam.

Nenapadlo by mne jindy než při projevu k nějakému kulatému výročí 2. světovou válku připomínat (i když trvám na tom, že jde o věci, které nikdy nelze odpustit), ale udělala to paní Merkelová. Řekla, že německé zkušenosti se začleňováním tehdejších vyhnanců v Německu mohou pomoci i v současné migrační krizi. Tomu se člověk zdráhá uvěřit.