1. Téma k dnešní diskusi jste vybrali dávno před událostmi minulého týdne v Paříži, ty ho činí jen aktuálnějším. Jsem věčný optimista, proto rád používám německý výrok „Optimismus ist Pflicht“, ale v tomto případě – mluvíme-li o Evropě – být optimistou je těžké. Výroky a chování evropských politiků po masakru v Paříži mou beznaděj jen zesilují. Bylo by proto naprosto nezodpovědné šířit jakákoli optimistická poselství. Na to máme naše nezodpovědné vlády. My máme povinnost vydávat poselství jiná – varovná a burcující.

2. Neměli bychom setrvávat v iluzích. Ona „úžasná“ 90. léta jsou over. To byla výjimečná a pravděpodobně neopakovatelná dekáda, umožněná mimořádnou kombinací příznivých faktorů. My, kteří jsme v té chvíli prožívali – v předcházejících čtyřech desetiletích neznámé, a proto velmi slibné – okamžiky svobody, jsme to mylně interpretovali jako změnu trendu celého 20. století. Dnešek prokazuje, že to nebyla změna trendu, že to byl pouze výkyv dlouhodobého trendu. (Mluvím o Evropě a Západu. Něco úplně jiného je, že u nás lidé v současnosti bez velkých protestů přijímají téměř neskutečnou desinterpretaci tohoto období v provedení sobotkovsko-babišovsko-bělobrádkovského světa v koprodukci se světem pravdoláskovským. Ti všichni používají sousloví 90. léta téměř jako nadávku.)

3. Tezi o výjimečnosti 90. let u nás, v Evropě a ve světě a o jejich nepokračování dnes je možné demonstrovat na vývoji v celé řadě oblastí:

a) Je to předně ekonomika. Na Západě, na Východě, ale i na Jihu (čili ve zbytku světa) to po pádu komunismu vypadalo na rezolutní vítězství trhu a na naprosté zprofanování státu a smysluplnosti jeho zásahů do ekonomiky.

Dnešní realita je úplně jiná. Zažíváme nová vítězství státu, úřadů, byrokracie, úředníků a hlavně příčinu toho všeho – zažíváme posun ve sféře myšlení, které vede ke staronovému vítězství ideologie státního intervencionismu. Po spirále jsme se vrátili – pro nepesimisty se snad stále ještě teprve vracíme – velmi blízko k tomu, co jsme zažívali v minulosti. Nenechme se mýlit tím, že je dnešní symbolika a terminologie jiná. Podstata začíná být velmi podobná.