Minulý týden jsem cestoval po konferencích v relativně blízké střední Evropě. Viděl jsem spoustu staré dobré Evropy a normálně se chovajících lidí, na straně druhé důkazy toho, že jsme svědky téměř neuvěřitelných věcí. A to nemluvím o České republice.

V Německu mi ukazovali krátké internetové video s nadpisem Deutschland Aktuell, jehož poselství zní: „kdo peníze má, z Německa se vystěhovává, kdo je nemá, do Německa se stěhuje“. Přehnané – jako bývá vždy taková zkratka – ale odráží to změnu myšlení způsobenou rychle narůstající masovou migrací a zoufalství běžných Němců z ní plynoucí. Ve stejný den byla v tamních novinách publikována zpráva, že je jen každý pátý migrant v jejich zemi zaměstnaný. Ostatní jsou „na dávkách“. To je absolutně nový fenomén.

Můj dobrý známý, velmi originální anglický autor, filozof a novinář Anthony Daniels publikoval v posledním čísle Quadrantu (na internetu 20. listopadu 2023) článek s názvem „Paris, City of Blight“ (Paříž, Město zkázy), v němž detailně popisuje svou nedávnou návštěvu Paříže. Vtipně říká, že dříve bukinisté u Seiny prodávali knihy, teď hrnečky na čaj, basebalové čepice a klíčenky vesměs „MADE IN CHINA“. Hlavně ho však znepokojuje to, že jsou v samotném centru města, u pařížské radnice, rozsáhlé stanové a „krabicové“ tábory afrických migrantů a že kolem nich nevšímavě chodí lidé, kteří to „buď považují za normální, nebo za neodstranitelné“. Tato nová normalita je varovná.

Dříve prý bývaly v Paříži problémem krysy, ale teď jsou tam všude štěnice. Nejen v postelích levnějších hotelů, což bylo vždycky, ale dnes i v normálních kavárnách, barech a restauracích, stejně jako ve vlacích, kinech a divadlech.