Naším záměrem je touto formou připomenout 25. výročí výjimečně přátelského, pečlivě a zodpovědně organizovaného a na kooperativní bázi koncipovaného rozdělení Československa.

Všechna tato adjektiva jsou důležitá. Většina dělení států v dávné i nedávné historii byla děleními nepřátelskými, neorganizovanými a nepřipravenými, a proto nevyhnutelně chaotickými. Proběhla s vysokými náklady, často i se ztrátami lidských životů. Jsem přesvědčen, že to bylo proto, že k nim docházelo bez plnohodnotné, druhou stranu plně respektující spolupráce a vzájemného pochopení.

Z doby nedávno minulé stačí vzpomenout rozpad (nikoli rozdělení) Jugoslávie nebo zcela nekooperativně proběhlé ukončení existence Sovětského svazu. I současné úsilí Velké Británie o vymanění se z Evropské unie je až dosud také zcela nekooperativní (ne náhodou se používají slova hard a soft brexit), velmi nekooperativní bylo a je jednání Madridu s Katalánskem. V této terminologii musíme říci, že naše rozdělení bylo mimořádně soft – zejména z hlediska mezilidských vztahů.

Já sám jsem ani tehdy, ani nikdy potom, necítil na Slovensku jakékoli nepřátelství vůči naší zemi a ani vůči své osobě. Možná může mít pan kolega Mečiar poněkud jiné pocity z reakcí některých českých médií a části politiků, ale Češi a Slováci vůči sobě v průběhu rozdělování státu necítili nevraživost a necítí ji ani teď. V tomto smyslu se rozdělením státu nic nezhoršilo, spíše zlepšilo.

Mezi rokem 1992 a rokem 2017 je mezera jedné generace. Paměť nezadržitelně slábne, leccos je už zapomenuto, i tehdejším teenagerům je dnes už přes čtyřicet. Mnozí účastníci událostí let 1990 až 1992 nejsou mezi námi. Považujeme – a teď snad mluvím i za pana premiéra Mečiara – za svou povinnost udržovat férovou interpretaci toho, co se tehdy událo, odmítat vědomé a záměrné desinterpretace tehdejších událostí a nedopustit, aby bylo rozdělení společného státu zneužíváno k novým politickým hrátkám.