Vážený pane předsedo vlády, vážený pane předsedo Matice slovenské, dámy a pánové,

dovolte, abych Vás co nejsrdečněji pozdravil, abych poděkoval za pozvání na Vaše dnešní jubilejní setkání a za to, že jste mi dali možnost být – po delší době – opět v Martině, v jedné z kolébek novodobého Slovenska, a navíc v této překrásné krajině, kterou mám už více než půl století, kdy jsem se začal jezdit se svou, tehdy ještě budoucí manželkou, velmi rád.

Chtěl bych Vám poděkovat za udělení jedné z cen, které Matice slovenská uděluje u příležitosti oslav svého 150. výročí. Této ceny si skutečně vážím. Snažil jsem se vždy, neméně po 1. lednu 1993, Slovensko hájit a podporovat. Snažil jsem se jak u nás v České republice, tak v mnoha zemích světa vysvětlovat pozitivní a – jak čas prokázal – úspěšné úsilí Slovenska o budování svého samostatného státu.

Vážím si, že toto ocenění přichází od Matice slovenské, která má – od svého vzniku v roce 1863 – velkou zásluhu na obrodě slovenského národa. Sehrála svou pozitivní roli i ve vztazích mezi českým a slovenským národem v době boje za národní obrození i v době společného státu, v němž jsme strávili sedm desetiletí a svou roli sehrává i v současnosti. Česká republika a Slovensko jsou sobě asi nejbližší dva samostatné státy vůbec a Matice slovenská k tomu přispěla.

Česko–slovenské vztahy jsou výjimečné nejen proto, že překonaly nejrůznější zákruty historie a s nimi spojené překážky, které se nám stavěly do cesty. Jsou výjimečné zejména proto, že stojí na mimořádné šíři a hloubce mezilidských, individuálních vztahů, které dávají našemu partnerství a přátelství pevný základ.

Pád komunismu a následný rozpad Československa se na dlouhé cestě česko-slovenské vzájemnosti ukázaly být jednou z takových vážných překážek. Ale i tu jsme zvládli. V takové situaci jsme tehdy nebyli sami. Ve stejné době se rozpadlo soužití národů bývalé Jugoslávie i republik bývalého Sovětského svazu. Často při tom došlo k otevřenému nepřátelství a ke konfliktům, které přetrvávají dodnes.

My jsme věděli, že nic takového nesmíme nikdy dopustit.  Věděli jsme, že naše kroky musí být vedeny respektem vůči partnerovi a zájmem na dobré budoucnosti. Přáli jsme si vzájemně úspěch a prosperitu. Proto jsme byli schopni najít dohodu a s ní spojené nezbytné kompromisy. Byli jsme schopni se rozdělit, ale vzájemně se neztratit.

Dnešek dává našim tehdejším nelehkým rozhodnutím za pravdu. Oprávněně se domníváme, že vztahy mezi Čechy a Slováky nebyly nikdy přirozenější, spontánnější a lepší, než dnes. A je tomu tak bez ohledu na proměňující se vládní konstelace v obou zemích, bez ohledu na to, jsme-li v období ekonomických potíží či v obdobích šťastnějších.

Jsem rád, že Matice slovenská, tato skutečně národní slovenská instituce, cítí dnešek i naši nedávnou minulost obdobně. Vaše ocenění mé osoby cítím jako vyjádření tohoto postoje.

Václav Klaus, 3. srpna 2013, Amfiteátr, Martin, Slovenská republika