Byl jsem pozván, abych přednesl výroční přednášku, kterou jednou ročně pořádá švýcarský Svaz zaměstnavatelů v oboru „barvy a laky“. Je to vznešená akce – kromě byznysmenů jsou tam i švýcarští politici, novináři a několik velvyslanců – tentokráte český, německý a slovenský, resp. slovenská. Obvyklá debata o Evropě. Názory účastníků v diskusi k mému vystoupení se velmi lišily – učebnicově politicky superkorektní německý velvyslanec (paní Merkelová by z něj měla radost) a naopak Evropu realisticky vidící vysoce postavený švýcarský generál (který přišel v uniformě).

To by za komentář nestálo – snad jen „úžasný“ výrok německého velvyslance, že v EU žádný demokratický deficit není, neboť všichni funkcionáři EU mají dvojí legitimitu – národní a evropskou. Píšu ale kvůli slovenské velvyslankyni, takové bruselské svazačce.

S mými názory na EU zcela zásadně nesouhlasila, což ji neberu. Léta pracovala v bruselských institucích. Nemohu se ale smířit s jejím tvrzením, které si dovolila pronést v cizině, že nám EU strašně pomohla. Řekla, že bez EU bychom byli v takové situaci, v jaké je dnes Ukrajina. To považuji za strašlivou urážku. Napsal jsem to jako SMS několika kolegům a přátelům. Ocituji jednu odpověď: „Nad hloupostí takové argumentace zůstává rozum stát. Do EU jsme vstoupili v roce 2004 a těch předcházejících 15 svobodných let bylo nejšťastnějším obdobím. Neuznat to je opovrhování úsilí všech lidí. To by ve svobodné zemi muselo být na odvolání.“