Děkuji za pozvání na Vaše dnešní významné kolokvium. Slovem Vaše chci zdůraznit, že se jedná o kolokvium Vás, právníků. Politici si na výročí třiceti let naší Ústavy ani nevzpomenou. Pro ně to byl vedlejší prvek tehdejší doby, nikoli prvek dominantní. Na rozdíl od situace na Slovensku nebylo přijetí české ústavy žádným zásadním politickým mezníkem, od něhož bychom začali počítat dějiny české demokracie. To v nemalé míře předurčilo poněkud vlažný vztah české veřejnosti ke své Ústavě.

Jako předseda tehdejší Komise vlády pro přípravu Ústavy České republiky musím novým generacím připomenout, že naše dnešní ústava vznikala poněkud stranou hlavních politických událostí a střetů tehdejší doby, mezi nimiž rozhodujícími byly rozpad Československa a probíhající společenská a ekonomická transformace.

Naše ústava vznikala jako nezbytný atribut samostatnosti České republiky jistou evolucí na straně jedné a transpozicí zásad a principů, na nichž spočívala Ústava České a Slovenské federativní republiky na straně druhé. Ani tou to však nezačalo. Ústava federace vycházela z tradic ústavy prvorepublikové a z inspirace, kterou byly pro její autory ústavní dokumenty demokratických zemí západní Evropy, zejména Německa. Nic zcela originálního v ní nebylo.