Vážený pane předsedo, pane starosto, dámy a pánové,

vážím si Vašeho pozvání a tím i příležitosti znovu navštívit toto neblaze proslulé pietní místo a spolu s Vámi se zamyslet nad smutným výročím, které si zde dnes připomínáme. Je našim úkolem přispět k tomu, aby posledních 51 popravených v policejní věznici gestapa v Terezíně nebylo zapomenuto.

V Terezíně bylo zavražděno mnohem více lidí, ale tito přišli o život 2. května 1945. Tedy jen několik dní před koncem války, dva dny po sebevraždě Adolfa Hitlera, která pro mnohé symbolizovala konec nacismu, v den dobytí Berlína sovětskými vojsky, abych zmínil alespoň několik důležitých charakteristik tohoto okamžiku. Absurdní poprava, největší v této věznici vůbec, je kondenzovaným vyjádřením toho, jaké lidské tragédie doprovázely zrod naší svobody i ve chvíli, kdy už válka byla dávno rozhodnuta. Chtěl bych poděkovat Českému svazu bojovníků za svobodu, že na tyto tragické momenty naší historie nezapomíná a za to, že zorganizoval toto dnešní setkání.

Zde, v Terezíně, jsem při různých pietních aktech hovořil nejednou. Koncentrační tábor Terezín a události s ním spojené považuji za jeden z nejprůkaznějších projevů obrovského lidského utrpení, které bylo důsledkem německé agrese v naší zemi.