V poledne je v Moskvě 12°C pod nulou, po našem vánočním jaru tu konečně mám pocit zimní normálnosti. Moskva vypadá spořádaně, sníh možná něco schovává, ale probíhající ekonomický růst je zde vidět. Otázkou je, zda je to jen růst hlavního města země nebo země celé. Nevím, celou zemi jsem neviděl, určitě to na mnoha místech vypadá jinak. Moskva je ale vybarvená, osvětlená, plná reklam. Člověk má pocit velkoměsta.

Hned po příjezdu mi dal pan velvyslanec Remek právě ten den publikovaný projev bývalého ruského premiéra Primakova, jednoho z akademických představitelů ruské perestrojky 80. let, a já jsem měl při čtení tohoto textu nešťastný pocit, že se tato doba vrátila. Primakov mohl projev z 13. ledna 2014 přednést 13. ledna 1984, tedy před třiceti lety. Znova stejné věty – varování před přeceňováním trhu, stát musí investovat do rozvoje jednotlivých odvětví, už žádnou další privatizaci, zavést indikativní plánování, pryč s neoliberalismem (který předvádí dnešní ruská vláda!), atd. Nevěřil jsem svým očím.

Konference byla lepší, ale jenom částečně. Šéf konference, prof. Mau, rektor Ruské akademie národního hospodářství, hledá v úvodním projevu „nový model růstu“ a „nový model řízení ekonomiky“. Je to pořád stejné. Předseda vlády Medvěděv říká, že „to, co se dělalo na počátku 90. let, bylo těžké a bolestivé, ale intelektuálně snadné“ a dodává, že „čas jednoduchých řešení už skončil“, což zní rozumně, ale já myslím, že to všechno až zas tak složité není. Nutné předpoklady – jak jsem se pokoušel říci ve svém projevu (viz www.klaus.cz) – jsou více méně známé a naše radikální změny v první polovině 90. let je vypointovaly a zformulovaly dostatečně jasně:

- skutečná tržní ekonomika,
- minimum státní intervence,
- dominantní role soukromého sektoru,
- liberalizace a deregulace trhů,
- desubsidizace ekonomiky,
- elementární institucionální rámec.

Toto „jednoduché“ je a chceme-li něčeho dosáhnout, musíme k tomu říci explicitní ano, nikoli jakési nejasné „ano, ale… A toto moc účastníků fóra tak „jednoduše“ a jasně neříkalo.