V souvislosti s kauzou synů paní Michalákové, je dobré dovědět se více o této příkladné zemi, jaký je její systém péče o děti. Péče je už od útlého dětství (3 roky) převážně kolektivní. Z kolektivní péče pravděpodobně převládá jakési povědomí, že děti jsou „státní majetek“. Proto také stát velmi často zasahuje do péče v rodinách.

Děti jsou odebírány rodičům za pouhé podezření z bití, týrání a podobně. Ochrana dětí a jejich práv v Norsku je proto zdrojem velkých polemik. Existují dva protichůdné názory - o její vysoké úrovni, nebo naopak, že systém hrubým způsobem porušuje práva dětí i rodičů. Kvůli mezinárodně známým sporným případům je země obviňována, že v ní dochází k plánovitému odebírání dětí kvůli finančnímu zabezpečení osvojitelů, které v Norsku činí až 30 000 euro ročně.

V roce 2007 Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že Norsko v této oblasti porušuje lidská práva, nicméně to své chování v této oblasti nijak zásadně nezměnilo. Rozličné sporné případy odebrání dětí zahraničním občanům vzbudily pozornost v zahraničních médiích či vyústily v diplomatické a soudní spory Norska a jeho úřadů, mimo jiné s Ruskem, Polskem nebo Indií. Norsko bylo kritizováno i na půdě Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Evropského parlamentu.

Zcela rozhodující úlohu v péči a ochraně dětí má úřad Barnevernet, který byl založen v roce 1992 s cílem "zajistit, aby děti a mládež žijící v prostředí, které může poškozovat jejich zdraví a vývoj, dostaly včas potřebnou pomoc a péči". Ve většině případů poskytuje dětem a jejich rodinám pomoc formou poradenství, zabezpečení pečovatelské služby, finančních úlev či jinými způsoby. Podle norského statistického úřadu (SSB) registroval v roce 2012 Úřad na ochranu dětí přes 53 tisíc aktivně řešených případů. Pakliže úředníci dojdou k závěru, že dítěti se v rodině nedaří, je takové dítě odebráno a obvykle míří do pěstounské péče. To se děje přibližně v 17 procentech případů.