Státní zastupitelství je relativně mladou institucí. Zatímco soudnictví trvá tisíciletí, oddělení státního zastupitelství v rámci justice je staré zhruba 200 let. Teprve po francouzské revoluci se zastupování státu ve věci žaloby proti pachatelům trestných činů vyčleňuje do specializované instituce. Zatímco v případě soudů se ustálila představa, že soudy jsou vázány pouze zákonem a nejsou a nemají být politicky ovlivnitelné, v případě státních zástupců tomu tak není. Termín státní zástupce je třeba číst doslova: skutečně zastupuje stát. V některých zemích, například v Kanadě, je nejvyšším státním zástupcem ministr spravedlnosti. Z toho je patrné, jak úzce je tam propojena politická a justiční složka.

Proč se ani v zavedených demokraciích nepodařilo dát státním zastupitelstvím stejnou nezávislost jako soudům, může sloužit případ prodeje britských stíhaček firmou BAE do Saúdské Arábie. Saúdové důrazně varovali Británii před pokračováním ve vyšetřování korupce spojené s tímto prodejem. Na to reagoval britský ministerský předseda Blair požadavkem na nejvyššího státního zástupce, aby vyšetřování zastavil. Nejvyšší státní zástupce protestoval, že zastavení vyšetřování korupce může mít negativní dopady na chování firem. Nakonec však ministerskému předsedovi vyhověl. Nad vyšetřováním korupce se zavřela voda. Kdyby státní zástupci byli stejně nezávislí jako soudci, takový postup by nebyl možný.

Myslím, že britský příklad jasně ilustruje, o co se hraje v současnosti v České republice. Ministr Pospíšil byl odhodlán posílit nezávislost státního zastupitelství. Konec konců státní zastupitelství se vydělilo z jisté činnosti soudů, a je proto obtížné hledat důvody, proč určitá agenda by měla být nezávislá, a jiná ne. Je přece patrné, že státním zájmem bývají výhradně věci, které obtížně snášejí denní světlo. Možná by vyšetřování korupce firmy BAE v případě Saúdské Arábie vedlo ke zdravějším poměrům v britském průmyslu.