Současně se ale těžko hledal odborný názor, který by se zavedením přímé volby prezidenta souhlasil. Experti upozorňovali, že zavedení přímé volby bez úpravy kompetencí prezidenta by mohlo vést k vzrůstu konfliktů uvnitř politického systému.

Ústavy všech zemí jsou texty, které je třeba pečlivě interpretovat. Vždy je přitom potřeba vycházet z účelu ústav, kterým je omezení svévolného jednání jednotlivců. Rozhodování jednoho ústavního hráče by mělo být podmíněno rozhodováním jiných. Například vláda utrácí peníze, ale podle not, které jí předepíše parlament a kontroluje Nejvyšší kontrolní úřad, popřípadě orgány činné v trestním řízení. Klíčovou je přitom základní logika konstrukce ústavy, kterých může být několik.

V klasické parlamentní demokracii nepřímo volený prezident jmenuje po volbách předsedu vlády. Na jeho návrh jmenuje ministry, nebo se na jejich výběru podílí. Vláda však neodpovídá jemu, leč sněmovně, proto prezident NESMÍ odvolat předsedu vlády bez toho, že by vláda před tím ztratila důvěru sněmovny. Když ji ztratí, pak ale prezident demisi přijmout MUSÍ.