Salafisté pohrdají současným islámem, jaký praktikují muslimové žijící v západní Evropě, a považují je „židovsko-křesťanské“ náboženství, které nemá s islámem nic společného. Imámy, představitele místních islámských komunit, nazývají bezvěrci a zrádci a poštvávají proti nim místní islámskou komunitu, tak aby současného imáma svrhli a sami získali rozhodující vliv nad místní komunitou, většinou tvořenou zhruba 150 lidmi.

Aby se salafistům podařilo chopit se moci nad místní mešitou, a tedy i komunitou, která sem dochází, postupují většinou tak, že si poblíž této mešity založí vlastní „kulturní centrum“, například samostatnou modlitebnu či něco jako večerní školu ortodoxního islámu. Tuto buňku zakládají většinou mladí, vzdělaní a dobře situovaní muslimové, kteří mají ve svém okolí velmi dobrou pověst. Ti, logicky, získávají především důvěru mladých, ale už většinou méně úspěšných a frustrovaných lidí – na které salafisté ve svém „náboru“ primárně cíli – kteří hledají příčinu toho, proč se jim nedaří a tuto příčinu nacházejí právě v tom, co je učí salafisté.