Výsledkem toho je, že české obchodní řetězce diktují svým dodavatelům ceny, které jsou pro dodavatele jen málo výnosné, a někdy dokonce prodělečné, ale zároveň pracují s tak vysokými maržemi, že v základním spotřebním koši potravin jsou ceny až o čtvrtinu vyšší, než je tomu v sousedním Německu.

A to zde není řeč o kvalitě potravin, která je v ČR nesrovnatelně nižší než v Německu. Vláda, ale i organizace typu úřad pro ochranu hospodářské soutěže, by se měly zaměřit na činnost oligopolních řetězců a usměrňovat ji s ohledem na české výrobce a dodavatele, ale hlavně s ohledem na koncového českého spotřebitele.

Není třeba pohybovat o tom, že zisky českých obchodních řetězců plynou na konta zahraničních mateřských firem těchto řetězců…