Nestačí totiž patřit ke stejnému etniku a mluvit stejným nebo podobným jazykem – Jihokorejci používají mnohá anglická slovíčka, která ti ze severu nikdy v životě neslyšeli. Nalézt se v Jižní Koreji a dostat se okamžitě do dvacátého nebo dokonce dvacátéhoprvního století, to je obrovská změna. Je to velký krok, o kterém snili, ale o kterém nic nevědí, a nemají ani představu o kulturních změnách, s nimiž budou konfrontováni.

Aby mohli přežít, jsou přijati na dvanáct týdnů do centra reedukace, do místa, které je velmi bezpečné, kde jsou vybaveni základními znalostmi a prověřeni, zda nejsou špioni. Pak jsou posláni do města Hanawon, což je centrum vlády od roku 1999, hodinu od Soulu a uprchlíci zde využívají psychologickou podporu a učí se zvyky této konzumní společnosti, jako např. nakupovat oblečení a používat různé přístroje. Chodí do kurzů korejské historie, učí se o lidských právech a demokracii. Je to pro ně zcela nezbytné.

Po třech měsících získávají v Hanawonu státní příslušnost a také státní příspěvek 21 tisíc euro, měsíčně tedy 250 euro, po dobu pěti let. Někteří jsou ihned převzatí nestátními organizacemi, které potřebují jejich pomoc. A naopak jim pomohou ke změně často tvrdé a traumatické vzhledem na to, že byli zvyklí na poměrně klidný styl života.