S laskavými čtenáři se - na úvod - shodnu jistě minimálně na tom, že vyznavače džihádu – svaté války proti nevěřícím a odpadlíkům - zřejmě do naší společnosti integrovat nelze. Snad se shodneme i na tom, že islám, aby byl v Evropě akceptovatelný, nutně potřebuje reformu.

Judaismus už si tímto procesem prošel, takže máme z čeho vycházet. Židy dnes můžeme rozdělit do tří skupin:

1/ ortodoxní, kteří vycházejí z toho, že pět knih Mojžíšových (Starý zákon pro křesťany) skutečně Mojžíšovi „nadiktoval" Hospodin a jedná se tedy o svaté písmo. Tóra je tak jimi pojímána jako dokončená svatá kniha, jejíž zákony se musejí do puntíku (doslova a do písmene) dodržovat;

2/ reformní, kteří vycházejí z toho, že Tóra je dílo lidských rukou, a je tedy možné vybrat si z jejích pravidel ty, které odpovídají 21. století. Laskavým čtenářům jistě neuniklo, že Židé mají mít oddělenou masitou a mléčnou kuchyni. V době, kdy byla Tóra psána, mělo toto rozdělení svůj hluboký hygienický smysl. Co se na poušti ve velkých vedrech první kazí je krev a mléko. Smíchání těchto dvou potravin ohrožovalo jejich konzumenta na životě, takže není divu, že spojení obou kuchyní bylo zakázané. V momentě, kdy se objevily ledničky, už toto dělení postrádá smysl. Obdobně například z oblasti židovského práva dnes přežívá hlavně rodinné právo (sňatky a rozvody), které jsou majoritní společností tolerovány;