Jeho argumenty o proplétání pramínků strachu o zaměstnání, zda uživíme či neužíváme rodinu, atd. do jednoho velkého proudu vzdoru a odporu proti současné vládě, bych doplnil o další. Za prvé je to pocit nespravedlnosti, který plyne z „tunelování“, „odklánění“, korupci při státních zakázkách.

Nespravedlivého rozdělování společenského bohatství v poměru 1 : 99% a nespravedlivě rozložené zátěže nákladů současné hospodářské krize. Za druhé pocit bezmocnosti současný stav odstranit mírumilovnou cestou. „Kroužkování“ bylo ze strany voličů poslední zoufalý akt, jak stav po volbách změnit. Za třetí, obrovská nedůvěra obyvatelstva k politikům, že budou schopni současnou krize uspokojivě vyřešit, z čehož vyplývají obavy obyvatelstva z budoucnosti. Očekávají jen další škrty a zvyšování daní. Právě strach z budoucnosti může být oním doutnákem sociálních bouří.