Jedinec / lid je elitami považován za zcela neschopný rozhodovat nejen sám o sobě, ale i o věcech veřejných, dokud nevstoupí do politické strany. Vstup do politické strany má zřejmě stejnou váhu jako ponoření do posvátné řeky Jordán, kde osvícen Duchem svatým stává se nový straník plně kvalifikován k rozhodování o věcech veřejných. 

Lid byl odstrčen od vlády i za socialismu, který měl na svém praporu vepsáno, že vládne jeho jménem. Komunisté k tomu využili vlastní stranu, o níž prohlásili, že je jeho předvojem (nejuvědomělejší částí dělnické třídy), takže sama ví nejlépe, co lid potřebuje a ptát se jej na cokoli je zhola zbytečné. Souhrnně řečeno: lid, byl za socialismu naprosto zbytečný, kromě toho, aby přišel k volebním urnám a potvrdil její vedoucí úlohu a její kandidáty. Nic jiného se po něm nevyžadovalo a taky o ničem nerozhodoval. Lid se nechodit k volbám bál a tak se účast voličů pohybovala okolo 99,9%, její kandidáti byli naprostou většinou hlasů zvoleni, což bylo KSČ interpretováno jako souhlas lidu s její politikou.

Systém vlády politických stran byl využit v ČR i po sametové revoluci. Ve spojení s volebním zákonem působí tak, že ani dnes lidu k vládnutí není nutně zapotřebí. V liberálních demokraciích zpravidla nevládne většina, ale největší menšina, která přibírá do vlády ještě menší parlamentní menšiny. Jen pro ilustraci: v posledních volbách do Sněmovny získala ČSSD 12 %, hnutí ANO 11 % a KDU-ČSL 4 % hlasů ze všech občanů zapsaných do voličských seznamů, a přesto sestavily vládnoucí koalici. Jinými slovy, jde o uměle vytvářené iluzorní většiny. Dnes úplně stačí, když ve volebním zákoně není uveden minimální počet voličů nutných k tomu, aby volby byly platné a tak v extrémním případě stačí, když se k volbám dostaví jen ti, kteří mají být zvoleni spolu se svými rodinami. Neklame-li mě paměť, pak k volbám do Evropského parlamentu přišlo jen řádově 18% oprávněných voličů, a přesto byly platné.