Vladimír Franta: „Ruský okupant?“ aneb jak se Stalin hrdinou pro Spojené státy stal

10.08.2017 14:49 | Zprávy
autor: PV

Srovnání časů kdy USA chápaly Donbas i SSSR jako homogenní Rusko, kdy Washington podkuřoval Stalinovi a opájel jej milými lichotkami a sladkými písněmi, srovnání časů moskevské mise Josepha Daviese, ambasadora USA v SSSR (1936 – 1938), s dnešní rusofobní pandemií, k níž jsou lidé záměrně vedeni, aby se psychologicky připravili na válku s Ruskem.

Vladimír Franta: „Ruský okupant?“ aneb jak se Stalin hrdinou pro Spojené státy stal
Foto: Jan Rychetský
Popisek: V gruzínském městě Gori, rodišti Josifa Stalina

 
Jako paralelu citujeme Aleka Ivanova a jeho text (2015) reagující na rusofobii

„Dobrý den. Jsem ruský okupant. Okupoval jsem Sibiř. Nyní tam těží ropu, plyn, hliník a ještě fůru všeho možného užitečného. Teď jsou tam města, v nichž se staví mnohaposchoďové domy, už tam neprodávají ženy za sobolí kůže. Okupoval jsem Pobaltí, dal jsem mu elektrárny s továrnami na radiotechniku a automobily. Řekli mi, abych odtamtud odešel, teď tam mají toliko baltické sardinky (šproty v konzervách) a vlastní obyvatelstvo v produktivním věku umývá Evropě WC“ (…)  –   Alek Ivanov (autor „antirusofobního“ textu, na jehož motivy blogger Jevgenij Žurov vytvořil v roce 2015 youtubové video)

Tento článek pojednává o tom, že zdaleka ne vždycky byla na pořadu dne propracovaná rusofobie, animozita jak z učebnice vystřižená, jíž Západ vychovává další generaci vlastních obyvatel k nenávisti vůči Rusku, a to téměř na genetické úrovni. Mezi ikonické obdivovatele SSSR, potažmo Ruska, přitom patřili velikáni jako Lion Feuchtwanger, Thomas Mann, H. G. Wells, G. B. Shaw, Charles Chaplin a další.  Existovala éra, kdy Rusko bylo považováno za strategického spojence, což se týká období, ve kterém Evropě i Americe teklo do bot a kolektivní bezpečnost visela na vlásku, který se vzápětí přetrhl.

„Mise do Moskvy“

Spojené státy Americké mají ve své historii éru zvláštního bratříčkování s Ruskem. Dokud se nezačnou pálit knihy, jež to krom jiných zdrojů dokládají, dokud knížky nevzplanou na hranici polité benzínem, jak to vidíme v Bradburyho dystopickém románu 451° Fahrenheita, budou muset mít USA stále máslo na hlavě. Budou se muset vždy zastydět, kdykoli se znovu vytasí s protiruskými sankcemi. Je přitom jedno, zda k sankcím vedou důvody politické či hospodářské. Ve skutečnosti Americe nejde o nic méně, nežli o likvidaci konkurence na cestě za ziskem. Účel světí prostředky. Je-li to tak, pak je každý důvod dobrý, tedy i ten vylhaný nebo amorální.   

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Ing. Kateřina Konečná byl položen dotaz

Nemyslíte, že je v zájmu lidských životů zamezit tomu, aby měl Írán jaderné zbraně?

Jak byste tomu zamezila vy, když po dobrém asi s Íránem jednat nejde? Je pravda, že tam, kde USA zaútočili nevznikla demokracie, ale ta tam nebyla ani před tím. Co vám tedy tak moc vadí na tom zásahu? Vím, že ho zatím odsuzují právě snad jen komunisté a jejich sympatizanti, samozřejmě Putinem počína...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Alena Maršálková: Kdo z koho? Hejtman Kuba versus odboráři

11:08 Alena Maršálková: Kdo z koho? Hejtman Kuba versus odboráři

Proč hejtman „tlačí“ na odboráře, aby Jihočeskému kraji prodali Dům kultury Metropol v Českých Buděj…