Kdepak jsou ty časy, kdy Spojené státy ústy tiskové mluvčí ministerstva zahraničních věcí Jeniffer Psakiová z uplatňování volebních karuselů obviňovaly povstalce na Donbasu. Schulkin tedy připustil manipulaci s volebními hlasy v New Yorku pomocí nastrčených Hispánců, Afroameričanů a Číňanů. Schulkin netušil, že se v daný moment zpovídá novináři v přestrojení, pracujícímu pro Project Veritas. Tento projekt založil aktivista James O´Keefe, jenž je mainstreamovými médii považován za účelového manipulátora. Nicméně některé závěry Project Veritas si na YouTube může každý poslechnout a základní fakta si ověřit. Další je dílem přístupu každého čtenáře. Schulkin se tedy vyjádřil ve smyslu, že veškerá intrika je založena na způsobu získání ID, se kterým by se newyorský obyvatel měl legitimovat všude možně – mimo jiné u voleb; v různých federálních státech USA platí různá pravidla, jak identifikovat voliče. Starosta New Yorku Bill de Blasio začal prý vydávat municipální ID karty (IDNYC), jak tvrdí Schulkin, „nahodile“, protože úřady údajně neberou pečlivě v potaz imigrantský status držitelů těchto karet.

V praxi to znamená, že se může s newyorskou kartou, kterou Schulkin považuje za důkaz všestranných podvodů, klidně legitimovat i nelegální přistěhovalec. Věc je ale ještě zajímavější, neboť podle tzv. zákona o identifikaci voliče (Voter ID Law) pro New York není v tomto městě u voleb žádné striktní ID vyžadováno! Lze se prokázat i jakýmkoli jiným ID, klidně bez fotografie. V 19 federálních subjektech USA (38 %) se tak nemusí občan prokázat prakticky ničím (důvodem je zřejmě politická korektnost vůči menšinám), stačí, když se volič „osobně“ dostaví. Pak už jen uvede například svou adresu nebo bankovní účet či se místopřísežně podepíše do volební knihy, poslední možnost je běžná praxe v právě v New Yorku (Scott Foval, bývalý ředitel neziskové organizace Jednotní Američané pro změnu, upozorňuje na manipulaci fiktivními adresami. Na skrytou kameru rovněž potvrdil slova Schulkina o volících imigrantech). Odsud už je jen krůček k tomu, aby konkrétní jednotlivec šel k volbám nejen na svém okrsku, ale aby to samé opakoval na okrscích jiných (plural voting). Logika amerického systému vychází zřejmě z předpokladu, že slušného občana přece nemůže napadnout podvádět. Právě volebním podvodům mají napomáhat k tomu určené autobusy. Nastrčení komparzisté by totiž jinak nezvládli zinscenovaný volební podvod provést v předepsaném čase. Fakt, že zhruba ve dvacítce federálních subjektů USA se během volby občan nemusí identifikovat způsobem obvyklým v Evropě, kontrastuje s prokázanými případy, kdy se k volbám dostavovali „voliči“ (nezřídka zaplacení bezdomovci či jedinci mentálně handicapovaní), kteří následně volili pod jmény zesnulých občanů (in-person voter fraud). Aniž bychom nadržovali magnátu Trumpovi, je evidentním faktem, že proti přísnějšímu volebnímu identifikování voličů se vyslovila jeho oponentka Hilary Clintonová. Pokud by se Clintonové iniciativa prosadila plošně, vedla by taková politika k větší transparentnosti, o níž svého času usiloval současný prezident Obama? Všimla si evropská média, že se během voleb v Rusku již několikrát používaly ve volebních obvodech webové kamery, aby se každý zájemce mohl odkudkoli na světě podívat, jak se tam či onde v Rusku volí? Zájemcům se umožnilo volby sledovat on-line v přímém přenosu.

Divoká čarodějka ze západního křídla, krátkoprstý baron Vulgarián a šedý kardinál Vovka
Obviňovat z podjatosti a účelové manipulace můžeme kohokoli, mezi nespornými fakty však je, že ústředí republikánů v Severní Karolíně bylo atakováno zápalnou lahví, která prolétla dovnitř oknem, zatímco zeď přilehlé budovy byla posprejována nápisem „republikánští fašisté“. Právě o politický šovinismus není ani v dnešní Americe nouze, vždyť to není ani tak dlouho, co stát Mississippi zrušil se stopadesátiletým zpožděním v roce 1994 na svém území otroctví, když oficiálně ratifikoval 13. dodatek ústavy USA. Podívejme se ale na aktuální kontrast. Je vytvářen výroky o „výlučnosti amerického národa, jenž kooperuje s Bohem“. Může se to zdát neuvěřitelné, ale tyto věty zaznívají zcela již chronicky z hlásné trouby nikoli náboženských sektářů. Slyšíme je od demokratů, kteří vyvíjejí veřejné úvahy tohoto typu a je jedno, zda se nesou z tribuny ve West Pointu, kde jim tleskají sešikovaní kadeti a důstojníci, nebo zda tato hesla chrlí osobně nejvyšší představitelé země ve svých proslovech na půdě OSN.