Může sloužit jako srovnání, např.: „Utíkal jako blázen“ nebo: „ Není jablko jako jablko“ nebo: „Mluvil jako básník“. Jindy je použitelné pro charakteristiku postavení, např.: „Představil se jako lékař“ nebo: „V podniku pracoval jako údržbář“ . Někdy též vyjadřuje určitou volbu, např. „ Jako snídani chtěl obvykle kávu a vejce“. Přes tato různá využití je s podivem, že tato spojka v Pravidlech českého pravopisu (2010) není uvedena mezi samostatnými slovy, ale jsou pouze analyzovány tvary „ jakoby“ a „jako by“.
Při nesprávném použití může ovšem docházet k určitým nedorozuměním. Takovým příkladem může být situace, kdy svědek u vyšetřujícího soudce prohlásí: „Když jsem jako přišel do toho domu, uviděl jsem tam jako toho hledaného muže….“ V tom ho soudce zastaví se slovy: „Tak moment! Přišel jste do toho domu jen tak jako, nebo doopravdy? A uviděl jste tam toho muže jen tak jako, nebo skutečně?
Vkládání slova „jako“ do nějakého projevu, což se děje nejčastěji při odpovědi na nečekané otázky, se uplatňuje ponejvíce při (lidově řečeno) „rychlomluvě“. A v té jsou mistryněmi především ženy, pro které je tento způsob podle mého názoru vlastně účinná zbraň, a to jak po stránce útočné i obranné, tak i společenské. Zdá se, že se v posledních dvaceti letech stala ta rychlomluva všeobecnou módou a důležitým způsobem slovní komunikace. Snad to souvisí s nebývalým rozvojem počítačové éry, ve které bylo dosaženo podstatného zrychlení nesčetných informací.
Kromě účelnosti má ovšem ta rychlomluva i stinné stránky. Jestliže se v ní hovořící vzájemně předhánějí, je to jistě pouze jejich osobní záležitost. Horší je to při uplatnění v rozhovorech s reportéry a hlavně ve filmech a seriálech. Stává se totiž, že někteří herci mluví natolik rychle, že i dobře slyšící posluchač má co dělat, aby pochopil obsah řeči. Jestliže navíc takový herec nebo herečka přitom příliš hluboko klesá hlasem na konci věty, jestliže mluví pološeptem až šeptem a jestliže se dokonce do toho vmísí hudba, pak je to pro diváka a posluchače úplná katastrofa. A režiséři to velkoryse přehlížejí.
Spojka „jako“ se v rychlé řeči vyskytuje s různě častým zastoupením. Zdá se, že po psychologické stránce přitom jde o snahu za každou cenu mluvit plynně, což by mohla narušit nějaká rozpačitost, jak dál, a proto napomůže vmísení slůvka „jako“, které se pak příležitostně několikrát opakuje. Někdy je však těchto „jako“ tolik, že jen bedlivý posluchač má tu schopnost uprostřed takové záplavy objevit, co vlastně chtěla příslušná osoba sdělit. V té souvislosti je nutno dodat, že uživatel, který během řeči instinktivně vytuší, že těch „jako“ bylo už moc, vpašuje pro změnu slovo „jakoby“, což situaci ještě zkomplikuje. To slovo má totiž zcela jiný význam, a to neurčité přirovnání (např.: „A on jakoby nic“), a další vazba „jako by“ označuje zdánlivost s příčinnou činností (např.: Předstíral, jako by nic neviděl“.)
Obě tato slova, tj. jak spojka „jako“, tak i „jakoby“ jsou tedy jen účelové rozpačité slovní vycpávky. Je to zřejmé třeba i z následujících jednoduchých vyprávění:
„Narodila jsem se jako na malém městě, kde jsem prožila jako celé dětství. Když můj otec získal zaměstnání jako v Praze, brzy jsme se tam jako přestěhovali a od té doby jsme jako na malé město zapomněli. Od dětství jsem měla jako zájem o hudbu a hlavně o zpěv a rodiče jako nebyli proti tomu, abych se v budoucnosti této zálibě jako profesionálně věnovala ……..“
„Tak jsem tam jako šla a oni měli jako otevřeno, byla tam taková jako prodavačka a ta mi nabízela jako něco moc úzkýho. To mi teda jako neslušelo a řekla jsem jí, že tohle teda jako nechci a vybrala jsem si tam ve slevě takový perfektní jako džíny…“
Když se pozastavujeme nad tímto zlozvykem, musíme také spravedlivě přiznat, že jiných slovních vycpávek je při různých rozhovorech daleko více, i když jsou opakovány méně často. Patří sem přinejmenším slova – prostě, zkrátka, vlastně, tedy, jistě, samozřejmě. A tak by snad nebylo namístě tu jakomluvu příliš kritizovat nebo i dokonce odsuzovat až zatracovat. U některých žen zvláště s příjemným hlasem může navíc ten zlozvyk vyznít docela mile. A tak by nebylo dobré reagovat na tu jakomluvu rozčileně, ale spíše ji velkoryse tolerovat, a to alespoň ze dvou důvodů:
Za prvé: Může být zdrojem zábavné společenské hry, kdy se posluchači domluví na soutěžení, kolikrát kdo zachytí v rámci určitého projevu a za určitý časový úsek slovní vycpávku „jako“. Sám jsem to opakovaně zkusil a rekord, který jsem zaznamenal, činil 12krát „jako“ za jednu minutu.
Za druhé: Můžeme být nakonec i plně spokojeni s opakovaným vkládáním nevinného slůvka „jako“. Mnohem hůře by totiž vyznělo, kdyby bylo nahrazováno slovem „vole“.
Autor článku je lékařem a profesorem medicíny.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
