…událostí v listopadu 1989. A s ním související vášně. Politické. Mladá fronta Dnes publikuje seriál vzpomínek konkrétích jeho výrazných účastníků. A vznikl stížnostní dopis na některé vzpomínky. Důvod? Že prý vzpomínky překrucují historii. Výklad historie musí přece být jednotný, jako kodifikovaný výklad historie, že ano. O kodifikaci rozhodují vybrané osoby. Čtyři desítky jednotlivců, např. Michael Žantovský, Olga Sommerová, Ivan Havel, Marta Kubišová, Dagmar Havlová ad. se proti seriálu článků ohrazují. Prý otištěné rozhovory hrubě zkreslují tehdejší události, snaží se zpochybnit jejich význam a dehonestují jejich aktéry. A co se tak zkreslujícího a dehonestujícího v rozhovorech objevuje? To, co víme tři desítky let: že demonstraci 17. 11. 1989 na Albertově, kterou celý listopad ´89 začal, organizoval Městský výbor SSM (Socialistického svazu mládeže), kádrová záloha KSČ (Komunistické strany Československa); že tajným „spoluorganizátorem“ byla skupina příslušníků tehdejší tajné policie (StB, Státní bezpečnosti); že pokud by většina tehdejších členů KSČ, bylo jich asi milion osm set tisíc, a též komunističtí šéfové především silových organizací, složek, změnu nechtěla, k žádné by nedošlo − KSČ měla v rukou policii, armádu, Lidové milice; že tzv. studentský stávkový výbor, kde úřadovali Martin Mejstřík, Šimon Pánek, Monika Pajerová, Igor Chaun a další, později prezentovaní jako „revoluční vůdci“, se k rozbouřené politice přimazal až po týdnu od 17. listopadu a, jak vzpomíná nekodifikovaný účastník těch událostí, v Disku to vypadalo jako papalášské doupě – na stole whisky, víno, americké cigarety… i přes naši nechuť pak do Disku svolávali fakultní výbory z celé republiky; že informace o mrtvém studentovi Martinu Šmídovi byla lží, protože šlo o zdravého agenta StB (Státní bezpečnosti) poručíka Ludvíka Zifčáka, lží, kterou údajná svědkyně jeho zabití Drahomíra Dražská, s iniciací StB, a následně Petr Uhl, rozšířili do světa. Tato fakta jsou známa, o žádné falšování dějin nejde.

Proti čemu tedy petenti stížnostního dopisu útočí? Proti překrucování historie? O žádné překrucování nejde. Petenti se bojí o své místo v dějepisu, proto, podle nich, musí každý vzpomínat unifikovaně – jako signatáři stížnostního dopisu. Kdo takto nevzpomíná, je lump.

Duhoví Piráti

Primátor Zdeněk Hřib (politická strana Piráti) vyvěsil při příležitosti festivalu LGBT (gayové, lesby, bisexuálové, transgender) duhovou vlajku. Na podporu festivalu a jeho účastníků. Co znamená podpora takového monstrózní akce pro většinu obyvatel Prahy (a ČR)? Je to zbytečné. Jde o zakrývání faktických problémů, protože skutečné problémy politická (re)prezentace není schopna řešit. Občané potřebují řešit problémy, které se jich týkají.

Hřib opět dělá zahraniční politiku

Ruské velvyslanectví kritizuje záměr pražského magistrátu nevrátit na Staroměstskou radnici pamětní desku připomínající účast Rudé armády na osvobození Prahy od nacistů v květnu 1945. Velvyslanectví to tiskové zprávě označilo za pokus vymazat z paměti část společných dějin Česka a Ruska. Pamětní deska byla na Staroměstské radnici od roku 1946. V roce 2017 ji sundali kvůli rekonstrukci budovy. Nyní desku odborníci restaurují. Podle Z. Hřiba by se ale na původní místo už vrátit neměla, primátor považuje za vhodnější dát ji do sbírek Muzea hlavního města Prahy. ZDE.

Co běhá na síti

Zapomenutá přehlídka Berlín 7. 9. 1945. Tuto zapomenutou přehlídku asi nikdo z nás neviděl. Ani se nepamatuji ze školy, že by nám říkali, že 7. září 1945 byla závěrečná přehlídka všech armád, které se podílely na vítězném ukončení II. světové války. A také mě překvapuje, jak dobře člověk rozumí! Nenechte si historický dokument „zapomenutou přehlídku“ ujít, stojí za to! ZDE.

A odkaz na podstatné informace a přemýšlivé texty, které, podle mého názoru, stojí za přečtení:

Kardinál Duka podpořil polského arcibiskupa, kterého pronásledují kvůli kritice LGBT. ZDE.

Na závěr mi dovolte poukaz na informace, které byly ve veřejném informačním prostoru omílány, a které jsou pro občany zcela zbytečné: Předseda TOP 09 Jiří Pospíšil je rád, že Kalousek není jeho fanouškem. To je opravdu, ale opravdu mimořádně důležitá a politicky přímo třaskavá informace z politické strany, nacházející se kousek od politické smrti. ZDE.