Nová ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, která nastoupila po plagiátorovi Petru Krčálovi, jenž se v křesle ministra práce a sociálních věcí neohřál, [1] zazářila před pár dny svým výrokem, že navýšením platů státních zaměstnanců stát vydělá na vyšších odvodech z jejich mezd; že jde o tvrzení poněkud přihlouplé, je každému zřejmé – na to, aby se mírně zvedly odvody z vyšších mezd státních zaměstnanců, by se tyto mzdy musely podstatně zvýšit. Takto se výdělku nedosahuje.

Aktuálně se J. Maláčová proslavila další nekvalifikovaností. Navrhuje zdanit informace. Konkrétně měla prohlásit: „Je to věc systémová, je to o úvahách. Programové prohlášení vlády mně v tomhle dává velký prostor. Například v Německu se v tuto chvíli diskutuje, jak se dají zdanit informace. Nejde o nové daně, ale o úplně nový typ příjmu státního rozpočtu, protože informace je v dnešní době produkční faktor. Můžeme například začít vést debaty tímto směrem.“ [2]

Paní Maláčová je evidentně neznalá problematiky (proboha, co to zase je za vzdělání?) – jestliže je nějaký příjem státního rozpočtu „úplně novým příjmem státního rozpočtu“ a to důchodového charakteru (Maláčová mluví o dani, tedy nikoli o příjmu z nakládání se státním majetkem), pak takový nový typ důchodového příjmu může být tvořen pouze novým typem daně (nejlépe důchodové). Není to o úvahách. Je to o znalostech. Paní Maláčová má systémové neznalosti.

Jedním z obligatorních daňových prvků je předmět zdanění; např. u daní z příjmů je to zdanitelný příjem v korunách českých (a vytvořený základ daně), u daně z nemovitých věcí to je vlastněná nemovitá věc (a dle zákona vyměřený základ této daně) atd. Jaký by asi tak mohl být základ daně u daně z informací? Bude se daňový základ vyměřovat v bajtech, bitech, přenesených normostranách, arších…? Něco takového je přece nesmysl. IT firmy jsou zdaňovány podle svých příjmů a vytvořených daňových základů pro zdanění daní z příjmů právnických osob. Diskutovat lze o výši jejich daňového zatížení v různých zemích atp. Veškeré úvahy, např. o proporční dani (proporční evropská daň by se přerozdělovala mezi jednotlivé země podle toho, kolik kde mají IT firmy zákazníků), či o zdanění IT firem nikoli na základě zisku, nýbrž obratu, o zdanění online reklamy nebo o srážkové dani z plateb IT firmám atp. mohou vést jen tímto směrem – nic z toho ovšem není zdaněním informací. V Německu se o žádném zdanění informací nediskutuje; uvažuje se změnách, které uvádím v předchozí větě.

Herostratismus je chorobná touha stát se slavným za každou cenu. Proto nás někteří ministři či ministryně krmí svými neznalostmi. Co neznalostmi. Stupiditami.