Nejsem pro vyvěšování fanglí ani stavění či bourání soch. Jsem pro přemýšlení.

Při výročí narození K. Marxe jsem si znovu pročetl jeho klasický výklad elementárního modelu lidského jednatelství při tvorbě konkrétní totality (to je filozofický, nikoli politický pojem) v páté kapitole prvního svazku Kapitálu, koncepci pracovního času jakožto časovosti člověka (Kapitál, Grundrisse), analýzu disposable time z osmačtyřicáté kapitoly třetího svazku Kapitálu jako jednoho z předpokladů lidské svobody (copak se aktuálně o zkracování pracovního dne neuvažuje?), pojetí bohatství lidské existence jako plnost svobodných perspektiv, univerzality a totální konkrétnosti uvědomělé a svobodné existence člověka ve světě (Grundrisse).

Víc jsem nestihl; pokračování při příštím výročí. Hejna primitivních „kritiků“ samozřejmě o takových úvahách Karla Marxe nikdy ani neslyšela. A tak pro ně inspirativní být nemohou.