Ustanovení o superhrubé mzdě bylo do § 6 odst. 12 zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, vloženo novelizací provedenou zákonem č. 261/2007 Sb.

Jde o fiktivní zvýšení základu daně z příjmů ze závislé činnosti, které se vymyká hospodářské a daňové logice; v historii zdaňování v Evropě nelze najít s tímto institutem ani vzdálenou podobnost. Tato novelizace byla výsledkem pravicového ideologického uvažování (vláda ODS, premiér Topolánek); na tripartitním jednání zástupci podnikatelské ekipy tuto změnu tvrdě podporovali – ať zaměstnanci vidí, co za ně musíme platit −; a Topolánkova vláda v té době uskutečnila též několik daňových ataků proti odborům (jestliže se zmenšuje prostor pro kolektivní vyjednávání odstraněním daňového zvýhodnění různých benefitů, snižuje se role odborů).

Důvodová zpráva vládního návrhu zákona uváděla, že kromě toho, že nemá být snižován příjem zaměstnance pro účely výpočtu základu daně ze závislé činnosti o pojistné, které sice sráží zaměstnavatel, ale které je povinen platit zaměstnanec, je nezbytné, kvůli dodržení daňové spravedlnosti, do základu daně zaměstnance zahrnout též částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, které z těchto příjmů podle příslušných zákonů je povinen platit zaměstnavatel. Přitom uváděla, že v tomto nejde o platbu pojistného zaměstnavatele za zaměstnance, a tudíž ani o příjem zaměstnance, a zaměstnavatel může tuto částku uplatnit jako výdaj na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, což se týká jak zaměstnavatele – právnické osoby, tak i zaměstnavatele – fyzické osoby. Změnu vláda zdůvodňovala též tím, že důchod ze sociálního pojistného je nezdaňován, takže se tímto opatřením neporuší daňová spravedlnost (vládní návrh zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, PSP ČR, r. 2007, V. volební období, tisk č. 222).